První veřejná knihovna v Praze

Historie knihovny

TIP! STÁHNĚTE SI E-KNIHU MĚSTSKÁ KNIHOVNA V PRAZE V ZRCADLE ČASU!

První veřejná knihovna v Praze zahájila činnost 1. července 1891 a navázala na činnost spolkových knihoven ve 2. pol. 19. stol. „Veřejná obecní knihovna královského hlavního města Prahy“ byla zřízena vyhláškou městské rady jako knihovna určená všem pražským občanům. Na počátku měla 3 370 knih, které byly využívány v půjčovně a čítárně. Knihovna nejprve sídlila v ulici Na Zderaze v Novém Městě, několikrát se stěhovala a teprve v r. 1903 nalezla své trvalé umístění na nároží Platnéřské ulice a Mariánského náměstí na Starém Městě, tedy v místech, kde stojí i její nynější budova. V letech 1898–1920 byl jejím ředitelem knihovník a známý básník Antonín Sova, který zde uplatnil své znalosti německého a amerického knihovnictví, začal budovat systém katalogů, založil prvních šest poboček a snažil se prosadit, aby knihovna získala „důstojnou budovu ve středu města".

Zákon spojující Prahu a dalších 38 měst a obcí, který znamenal vytvoření „Velké Prahy", vstoupil v platnost 1. ledna roku 1922. Vzápětí byl městským zastupitelstvem schválen návrh na spojení knihoven těchto obcí a na vytvoření jednotné a plně centralizované „Knihovny hlavního města Prahy". Knihovní síť tvořila Ústřední knihovna a dalších 40 knihoven na území města. Její fond měl asi 260 tis. svazků a ročně se uskutečnilo takřka 700 tis. výpůjček. Byl sjednocen systém signatur a katalogů a centralizován nákup knihovního fondu. Postupně vznikaly i knihovny další, v roce 1938 pracovala knihovna na 50 místech v Praze (knihovní fond 640 tis. svazků, počet výpůjček cca 2 mil.). Významnou roli v rozvoji knihovny sehrál dr. Jan Thon, který byl jejím ředitelem v letech 1920–1942 a 1945–1948.

Budova Ústřední knihovny v datech

Dosavadní budova Ústřední knihovny již nevyhovovala potřebám celopražské knihovní sítě. Tento letitý a závažný problém byl nakonec vyřešen díky Pražské městské pojišťovně, z jejíchž prostředků byla v letech 1925 až 1928 postavena na Mariánském náměstí budova nová. Byla to první účelová knihovnická stavba v Československu a zároveň jedna z nejmodernějších v Evropě. Byla dimenzována pro širokou škálu nejen knihovnických, ale i koncertních, osvětových a výstavních činností. Rozsáhlé a moderně pojaté skladištní zázemí umožňovalo dynamický růst knihovního fondu. O velkorysosti uskutečněného projektu svědčí i to, že budova plně dostačovala potřebám rychle rostoucí sítě až do poloviny 70. let. Kromě půjčovny, studovny, čítárny denního tisku, půjčovny a čítárny pro děti bylo v nové budově umístěno i hudební oddělení (Knihovna Bedřicha Smetany založená v r. 1921) a postupně také slepecká knihovna (v letech 1932–1948), odborná knihovna městské správy a Sukova knihovna spisů pro mládež, v roce 1942 vzniklo divadelní a filmové oddělení. Autorem budovy byl architekt František Roith.

Okupace

V době nacistické okupace došlo ke stagnaci činnosti, byly vyřazeny tisíce knih, z nacistického hlediska závadných rasově, politicky a ideologicky, několik pracovníků knihovny bylo uvězněno. Rok 1945 znamenal obnovení normální činnosti a návrat vyřazených knih. Ne však na dlouho. Po únoru 1948 nastala totální ideologizace veškeré činnosti knihovny a značný organizační chaos. Došlo k vyřazování a likvidaci části fondu a také k personálnímu postihu řady kvalifikovaných pracovníků. Došlo i k zatýkání mezi pracovníky knihovny. Gestapo odvedlo dr. Miloše Jirka, Zdeňku Luňákovou, Svatopluka Nováka a Jaroslava Potůčka. Jeden z nich, Svatopluk Novák, se po válce již nevrátil. 16. června 1944 byl v Drážďanech popraven.

50. a 60. léta

V druhé polovině 50. let byla postupně obnovována odborná úroveň knihovny, 60. léta pak znamenala zřetelný rozvoj knihovnických a osvětových služeb i výrazné ideologické uvolnění v jejich náplni. V roce 1966 se MKP stala spoluorganizátorem pražského sympozia o velkoměstských knihovnách a jedním z iniciátorů vzniku INTAMEL (Mezinárodní sdružení velkoměstských knihoven). Svým akčním programem se roku 1968 knihovna přihlásila k požadavkům tzv. Pražského jara. V šedesátých letech bylo otevřeno 12 nových poboček a zřízena další specializovaná oddělení (např. studovna pragensií, několik oddělení pro dospívající mládež). Součástí Městské knihovny se stala i „Lidová univerzita vědy, techniky a umění", zabývající se osvětovou a kulturně vzdělávací činností, která v relativně příznivém ovzduší doby získala knihovně značnou popularitu.

Doba normalizace

Takzvaná „normalizace“ 70. let přinesla opět silný ideologický tlak, vytváření nových „libri prohibiti", úplné zmrazení mezinárodní spolupráce a celkovou stagnaci knihovny. Od konce 70. let došlo postupně k vnitřní obnově práce knihovny, profesionální hledisko začalo převládat nad ideologickým. Vnější omezení ovšem trvala dál, takže až revoluce v roce 1989 znamenala návrat ke standardnímu postavení knihovny v demokratické společnosti.

V 80. letech došlo k výrazné modernizaci poboček, k otevření řady nových knihoven a k racionalizaci jejich sítě. Rozšířila se druhová skladba knihovních fondů, zejména o zvuková média. V centrální evidenci fondu a při katalogizaci se začaly v r. 1982 užívat počítače.

90. léta a současnost

V 90. letech knihovna optimalizovala síť svých poboček, snažila se je umístit do vhodných obecních objektů a dosáhnout v nich standardů nezbytných pro jejich další rozvoj. V r. 1995 schválilo Zastupitelstvo hl. města Prahy záměry MKP na přestavbu služeb Ústřední knihovny na Mariánském náměstí a rozhodlo o financování generální rekonstrukce její budovy, která se uskutečnila v letech 1996 a 1997. Šlo o rekonstrukci nejen stavební, ale také o nové pojetí služeb a o úplnou automatizaci knihovnických agend.

Dne 20. dubna 1998 byla Ústřední knihovna slavnostně otevřena a v desetiletí 1999 – 2009 byly postupně zautomatizovány všechny pobočky.

Velká povodeň v srpnu 2002 zničila pobočky v Karlíně a v Holešovicích a zaplavila suterén budovy Ústřední knihovny na Mariánském nám. Provoz automatizované knihovní sítě byl obnoven během několika dnů pomocí náhradních zdrojů energie, i když sama ÚK byla uzavřena 4 týdny. Do května 2003 byly zničené suterénní prostory ÚK zrekonstruovány. Obnovená pobočka v Holešovicích byla uvedena do provozu v únoru 2004 a knihovnické služby v Karlíně od září 2003 zajišťuje pojízdná knihovna. Fond vzácných tisků zatopený v holešovické pobočce byl zachráněn za pomoci dobrovolníků, zakonzervován, postupně vysušen a nyní se postupně restauruje.

Průběžně se rozvíjely další možnosti automatizovaného knihovnického systému, objevily se nové služby (často využívající možnosti internetu), zlepšoval se uživatelský komfort, řada poboček získala nové prostory (Školská, Smíchov, Vršovice, Záhřebská, Spořilov, Dejvice, Hostivař) nebo jejich stávající byly podstatně zrekonstruovány a případně i rozšířeny (Břevnov, Korunní, Opatov, Novodvorská, Holešovice, Ruská (Dům čtení), Stodůlky a další). Konec r. 2009 přinesl významnou změnu výpůjčního systému – možnost vracet vypůjčené knihovní jednotky v kterékoli pobočce sítě MKP.

Rok 2012 znamenal přelom ve službách Městské knihovny v Praze. Nutnost úspor přinesla výraznou proměnu otevíracích dob poboček, kromě jiného i otevřené pondělí. Ale největší změnou bylo kompletní propojení knihovní sítě, která je pro čtenáře i dokumenty zcela prostupná. Čtenář ve všech pobočkách (včetně pojízdných knihoven) využívá jeden čtenářský průkaz, dokumenty je možné vracet kdekoli, stejně jako je možné si objednat jejich převoz z pobočky na pobočku v rámci služby Rezervace s dovozem.

V roce připomínky 10 let od povodní byly čtenářům zpřístupněny vzácné tisky Městské knihovny v Praze v badatelském režimu.