Pobočce Korunní, jak ji známe dnes, předchází dlouhá historie. Již 22. prosince 1897 zahájila svou činnost jako Knihovna na Královských Vinohradech, sídlící tenkrát v prvním poschodí Národního domu na Vinohradech. Byla velmi úspěšná. Její návštěvnost stoupala a postupně se rozšiřovaly její prostory. Dokonce se pro ni přistavěly knihovní místnosti v zahradě Národního domu. V roce 1922 byla knihovna začleněna do organizace městských knihoven a dostala registrační číslo osmnáct.
Při stavební adaptaci Národního domu se musela přestěhovat do vinohradské radnice. Avšak i tam došlo v roce 1928 k rekonstrukci a knihovna se musela stěhovat znovu – tentokrát však byla řešením nová budova. Vybráno bylo umístění v areálu Vinohradské vodárny v těsné blízkosti vodárenské věže.
Stavba nové budovy v konstruktivistickém stylu se dvěma nadzemními podlažími začala 2. října 1928 a kolaudace proběhla 7. června 1929. Slavnostně se otevřela 8. prosince 1929. Nevýhodou bylo, že se v té době nacházela v přízemí budovy ještě také kancelář vodárny, místnost pro správce vodárny a sklad vodárny s dílnou. Tento nedostatek však byl časem odstraněn a v současnosti patří celá budova MKP.
Knihovna byla otevřena jako knihovna se zprostředkovaným přístupem k fondu, což znamená, že čtenáři si nemohli knihy sami vybírat v regálech, ale museli čekat, až jim je knihovník vydá. Návštěvníci měli k dispozici čekárnu, čítárnu pro dospělé, čítárnu pro děti, šatnu a terasu.
Časem se tento zprostředkovaný přístup změnil na volný výběr a do knihovny přibylo i oddělení pro děti a mládež, čítárna a studovna. V 70. letech 20. století byla z technických důvodů uzavřena terasa a znovuotevřena až po celkové rekonstrukci knihovny v roce 2003.
V září roku 2001 byla pobočka Korunní uzavřena kvůli generální rekonstrukci knihovny. Ta trvala 2 roky a nová knihovna byla otevřena 15. září 2003.