Všestranný umělec Max Švabinský

Tip! Půjčte si knihy spojené s Maxem Švabinským v katalogu nebo si projděte náš výběr uvnitř a na konci článku.

Životní příběh Maxe Švabinského

Životní příběh jednoho z nejvýraznějších českých umělců Maxe Švabinského by se mohl bezpochyby stát námětem filmového scénáře. Nechybělo by v něm nic, co tohoto výjimečného malíře a grafika v průběhu let utvářelo. Narodil se jako nemanželské dítě, u něhož se brzy projevil výrazný umělecký talent. Byl až nesnesitelně pracovitý a dočkal se uznání již za svého života, což zdaleka není u velikánů světa umění a kultury pravidlem. 17. září 1873 se v Kroměříži šestnáctileté Marii Švabinské narodil nemanželský syn. Dostal jméno Max. Jeho otcem byl student Jan Novotný, žijící u Švabinských v podnájmu. Poté, co hned po narození syna z Kroměříže zmizel, starala se s péčí a láskou o novorozence celá rodina mladé maminky. Pro obyvatele malého města, jakým Kroměříž tehdy byla, znamenal fakt, že matka zůstala sama s dítětem něco zcela neakceptovatelného. Maxova maminka tak více než deset let nemohla vyjít z domu na veřejnost.

Autoportrét z roku 1943

Výtvarný talent se u Švabinského projevil již v dětském věku. Své první obrázky veřejně prezentoval už jako desetiletý ve výkladní skříni jedné z kroměřížských lékáren. Jejich prodejem se snažil v rámci možností pomoci rodině v její neutěšené finanční situaci. V rodném městě nastoupil na reálku, během studia se ale rozhodl přestoupit na pražskou Akademii výtvarných umění. Zde byl žákem Maxmiliána Pirnera, vzdělání v oboru grafických technik si doplnil později u Julia Mařáka a Eduarda Karla, ve své době uznávaného rytce. Výtvarnému umění se začal věnovat ještě v průběhu studií, v tomto období jeho tvorby šlo zejména o kresby a portréty. Mnohá díla této doby jsou výrazně ovlivněna symbolismem (jak je patrné například u olejomalby Splynutí duší). Koncem studií na Akademii krátce pobýval v Paříži a v Drážďanech, školu úspěšně dokončil v roce 1896.

Max Švabinský – Splynutí duší

Švabinský a Ela: Chudý kraj

Švabinského osobní život byl od 90. let poznamenán citovým vzplanutím k Ele Vejrychové, dceři Josefy a Rudolfa Vejrychových. Od roku 1895 zajížděl pravidelně na letní byt k Vejrychovým na Kozlov u České Třebové. Zdejší pobyty zásadním způsobem ovlivnily výtvarnou tvorbu mladého umělce. Švabinský zde prožíval své „kozlovské období“, jak později označili tuto část jeho života historici umění. V roce 1900 se Švabinský s Elou Vejrychovou oženil. Původní chaloupka na Kozlově byla přestavěna a rozšířena a v podkroví nové přístavby byl pro Maxe Švabinského zřízen miniaturní ateliér, nazvaný díky svému tvaru „Kufr“. Tady vznikla v následujících letech řada Švabinského děl, mimo jiné i zřejmě jeho vůbec nejslavnější olejomalba, plátno Chudý kraj. Toto dílo je českými kunsthistoriky považováno za nejreprezentativnější symbolistní malbu přelomu 19. a 20. století. Dívka na obraze je Švabinského první žena Ela. Kolem roku 1915 se začal vztah mezi Elou a Maxem komplikovat, brzy poté se manželé zcela odcizili a Švabinský přestal na Kozlov jezdit. Ohlédneme-li se za touto etapou Švabinského života, zjistíme, že plně koresponduje s jeho krédem: „Obdivovat přírodu vždy a všude jest žití“.

Max Švabinský – Chudý kraj

V roce 1919 Švabinský svoji ženu Elu opustil a brzy poté bylo manželství rozvedeno. Důvodem byl malířův milostný vztah k manželce svého švagra Rudolfa Vejrycha Anně Vejrychové, s kterou se v roce 1931 oženil. Maxova adoptivní dcera Zuzana Švabinská (1912–2004) nám ve své vzpomínkové rodinné kronice nazvané Světla paměti poskytla plastický obraz několika generací propojený osobností Maxe Švabinského. Jí také vděčíme za zachování genia loci chaloupky na Kozlově. Muzeum v České Třebové ji od Švabinské převzalo krátce před její smrtí a poté zrekonstruovalo. Od roku 2006 je zpřístupněna jako památník několika generací uměleckých osobností, které zde žily a tvořily.

Rozvinutí tvorby

Max Švabinský vytvořil jeden z nejznámějších portrétů TGM

Tvorba Maxe Švabinského se mnohostranně rozvinula po vzniku Československa. Ve 20. letech se stal jedním z nejsledovanějších a nejrespektovanějších českých umělců. V této době vytvořil dodnes dobře známý portrét prezidenta Masaryka a pro potřeby mladé republiky navrhl ve spolupráci s Alfonsem Muchou první bankovky a poštovní známky. Tehdy již neodmyslitelně patřila k portfoliu Švabinského tvorby grafika, vždyť byl již od roku 1910 profesorem grafiky na Akademii. Mezi nejvýznamnější díla 20. let patří cyklus Rajská sonáta provedený technikou dřevorytu. Výběr z grafické tvorby představuje soubor Dvanáct dřevorytů v reprodukcích z roku 1927. Tyto grafické portréty známých osobností doslova zlidověly a staly se po právu součástí českého kulturního dědictví.

Jedna z bankovek navržených Švabinským

V roce 1930 si Švabinští pořídili byt v nárožním domě na křižovatce ulice Terronské a Náměstí Interbrigády v pražské Bubenči, který se stal umělcovým útočištěm až do jeho smrti. Anna, již zmíněná druhá umělcova manželka, zemřela na vážnou srdeční chorobu v dubnu 1942. Její manžel se v hlubokém zármutku naplno opět ponořil do umělecké práce. Letní měsíce trávil pravidelně u přátel, manželů Havlíčkových ve vile na Chodově, v dnešní Šalounově ulici. I zde vzniklo množství výtvarných a grafických děl. Zmínit je třeba litografie květin a motýlů inspirované prostředím zahrady, která vilu Havlíčkových obklopovala.

Švabinský obohatil českou kulturu

V roce 1948 vydal Československý spisovatel bibliofilský tisk Motýlí čas – soubor grafik s lyrickým doprovodem básníka Františka Hrubína. Zobrazení motýlů vyniká unikátní precizností grafické techniky a přesností zobrazení v jim vlastním přírodním prostředí. Téma motýlů se objevuje často i v mistrově známkové tvorbě.

Grafiky s tematikou motýlů patří k nejznámějším umělcovým dílům

I ve velmi vysokém věku se Max Švabinský se se zaujetím sobě vlastním věnoval tvorbě – malířství, kresbě, grafice příležitostné i užité. Ovládal prakticky všechny známé výtvarné techniky (olejomalby, akvarely, perokresby, lepty, dřevoryty, mezzotinty, kresby suchou jehlou). Dokladem této všestrannosti je i soubor sta portrétů historických, kulturních a uměleckých osobností Švabinského český Slavín, který byl vydán ke stému výročí umělcova narození.

10. února 1962 Max Švabinský v požehnaném věku osmaosmdesáti let v Praze zemřel. Jeho nedávno zrekonstruovaný hrob s bustou od Jana Štursy nalezneme na vyšehradském Slavíně. Dodnes je Švabinský uznáván jako jedna z nejvýznamnějších a nejobdivovanějších osobností českého výtvarného umění spojující svým životem a tvorbou tolik rozdílné světy 19. a 20. století. Jak uvádí Švabinského životopisec, historik umění Ludvík Páleníček (1904–1991) „obohatil naši kulturu o tak velké a významné dílo, vycházející z tradice národního realistického výtvarného umění, že v době, kdy se je znovu a znovu snažíme přehlédnout a pochopit…, stojíme před úkolem velmi těžkým a náročným“.

Připravil: Tomáš Dušátko, Oddělení vzácných tisků.

Výběr knih spojených s Maxem Švabinským

Ex libris Ely Vejrychové je rovněž prací Maxe Švabinského

• Brabcová, Jana A.: Max Švabinský – Ráj a mýtus.
• Matějček, Antonín: Max Švabinský.
• Švabinský, Max: Max Švabinský.
• Švabinský, Max: Motýlí čas.
• Švabinský, Max: Satyr.
• Švabinská, Zuzana: Světla paměti.
• Vrchlický, Jaroslav: Píšťala Panova.

Mohlo by vás zajímat

Do vzácných tisků je třeba se předem objednat. Badatelna je přístupná všem objednaným čtenářům Městské knihovny v Praze starším 18 let, kteří nemají vůči knihovně peněžitý dluh nebo nevrácenou výpůjčku, jejíž výpůjční lhůta už uplynula. Objednat tisky je třeba nejméně 48 hodin předem. Po objednání čtenáři přijde potvrzující e-mail a pak může přijít do badatelny. Jak se k nám dostanete? Tramvají číslo 1, 2, 25 do zastávky Střešovická vozovna nebo tramvají číslo 22 do zastávky Brusnice. Z tramvajové zastávky Brusnice zabočit do ulice U Brusnice (podél tramvajové trati), budova se nachází na konci ulice po pravé straně.

www.mlp.cz/vzacnetisky

Iliustrační obrázek v perexu Max Švabinský, AnonymousUnknown author, Public domain, via Wikimedia Commons.