![](https://www.mlp.cz/noRW_photodisplay/b4/27768_b40931f7c2b4d271b7834a51507f45fb.jpg)
Řeč tentokrát nebude o novináři a literárním kritikovi, popraveném za protinacistický odboj, ale o skladateli a kapelníkovi, který je mimo jiné autorem slavného cirkusového Vjezdu gladiátorů.
Shoda jmen není náhodná. Světoznámý skladatel byl novinářovým strýcem. Vydáme se po jeho pražských i mimopražských stopách. Od narození Julia Fučíka letos uplynulo 150 let. Tip! Půjčte si hudebniny nebo publikace o Juliu Fučíkovi i dechové hudbě v katalogu nebo si projděte výběr na konci článku.
Domácí opera
![](https://www.mlp.cz/noRW_photodisplay/43/27769_43c7143c7beb376ffc58e465a99d6612.jpg?1670319572)
Rodný dům stál v místě dnešního soudu na Karlově náměstí
Dům na Karlově náměstí, ve kterém se budoucí hudebník narodil, dnes už nestojí. Na jeho místě v blízkosti novoměstské radnice vyrostl rozsáhlý justiční areál. Skladatelova matka se starala o děti a domácnost a otec živil rodinu díky své, dnes už těžko představitelné profesi pumpaře. Také způsob domácí zábavy se za víc jak 100 let zásadně změnil – Fučíkův otec doma zpíval oblíbené operní árie a malý Julius, u kterého se začal projevovat hudební talent, jej doprovázel na housle. Rodina byla chudá, a tak se po vychození základní školy ve Vladislavově ulici měl Julius vyučit rukavičkářem. Rozhodnutí jej zdrtilo.
Co že to viděl Mistr Dvořák
![](https://www.mlp.cz/noRW_photodisplay/ee/27770_ee0b0695235944859b9bc4ff17876b97.jpg?1670319572)
J. Fučík jako vojenský kapelník
Přimluvil se ale učitel, který rozpoznal talent budoucího „krále pochodů“, rodině finančně vypomohla babička a Fučík mohl nastoupit na pražskou konzervatoř. Během studií Fučík nelenil – statoval v Národním divadle za volné lístky na představení. Na konzervatoři byl J. Fučík v dobré společnosti – jeho spolužáky byli O. Nedbal, J. Suk nebo K. Hoffmann. Na učitele měl Fučík také štěstí. Kompozici ho učil sám A. Dvořák; mimochodem s mladíkovými skladatelskými pokusy byl už tenkrát spokojen. Konzervatoristovi, specializovanému na tympány a fagot, pak vyvěštil následující budoucnost: „Vidím ve vás tlustého vojenského kapelníka, který nebude nic dělati.“
Garnizóna, opera i výstaviště
![](https://www.mlp.cz/noRW_photodisplay/68/27771_6881ebf2e2fe1ce396d9778a5eca842e.jpg?1670319572)
Na Národopisné výstavě v r. 1895 působil J. Fučík ve výstavním orchestru
Jako absolvent konzervatoře měl Fučík možnost přihlásit se k vojenské službě na tři roky k některé z vojenských hudeb. A to také udělal – nastoupil do vojenské kapely v Kremži jako fagotista a poté do kapely ve Vídni. Následovalo angažmá v orchestru pražské německé opery, jejímž ředitelem nebyl nikdo menší než G. Mahler, a r. 1895 v orchestru Národopisné výstavy, z něhož se utvářelo jádro pozdější České filharmonie. Ve výstavním orchestru hrál J. Fučík pod K. Kovařovicem. V témže roce odchází k divadlu v Záhřebu, odtud do Sisaku a posléze přijímá místo vojenského kapelníka v Sarajevu. Diriguje, komponuje a nezapomíná na uvádění skladeb českých autorů. V soutěžích se jeho kapely umísťují na předních místech. Působí v Budapešti a Terezíně. Terezínský plukovní orchestr pod Fučíkovým vedením si oblíbili v našich lázeňských městech i v náročném Berlíně. Německé noviny psaly oslavné ódy a z jednoho koncertu vyprovodilo nadšené publikum Fučíka i jeho kapelu až na nádraží.
Král pochodů
![](https://www.mlp.cz/noRW_photodisplay/b6/27772_b6b6832859811c1012645efea16230fe.jpg?1670319572)
Attila – jeden z nejznámějších Fučíkových pochodů
Jednoznačně nejslavnější Fučíkova skladba je „Vjezd gladiátorů“, neodmyslitelně spjatá s cirkusem. Málokdo ale zná jejího autora či okolnosti vzniku. Původně vojenský pochod rozdělený do tří částí symbolizuje vstup otroků odsouzených k tomu, aby zabili nebo byli zabiti, do římského amfiteátru. Stačilo, aby v roce 1901 kanadský skladatel Louis-Philippe Laurendeau dílo zrychlil a zaranžoval pro dechový orchestr, a místo chromaticky rafinovaného pochodu, jehož cílem bylo demonstrovat majestát vojenské moci i nadstandardní technické schopnosti hudebníků, vznikla ikonická cirkusová skladba.
Z dalších skladeb jmenujme alespoň následující pochody: „Florentinský“, „Attila“, „Stále vpřed“ (Sempre avanti) a „Stráž Slovanstva“ (složeno pro 5. všesokolský slet). Z valčíků pak „Dunajské pověsti“ a „Zimní bouři“. Nezůstalo ale jen u populárního žánru, který je co do počtu zkomponovaných skladeb překvapivě v menšině. Fučík měl i vážnější tvůrčí aspirace. Psal komorní skladby, sbory a písně, v nichž uplatňoval folklorní prvky národů střední Evropy, složil operetu a na sklonku života začal komponovat operu. Méně známé jsou skladby s duchovní tématikou (pochod „Boží bojovníci“, z dalších forem např. „Mše pro mužský kvartet“, „Ave Maria“ aj.).
Zpátky v rodné zemi
![](https://www.mlp.cz/noRW_photodisplay/f0/27773_f00d15790abc2943ef3e8dfe3c75cfe9.jpg?1670319572)
Skladatelův hrob na Vinohradském hřbitově
V roce 1913 se Fučík, znechucený intrikami v armádě, rozhodl odejít do civilu. Za místo působení si vybral právě Berlín, kde byl vždy dobře přijímán. Chtěl se věnovat komponování, založil si vlastní orchestr, složený z českých hudebníků, a hudební nakladatelství, které ale stačilo vydat jen jednu skladbu – píseň „Rodná zem“. Po vypuknutí světové války ale kultura skomírala, většina hudebníků narukovala, orchestr se rozpadl a Fučíka navíc začaly trápit zdravotní problémy. Na podzim r. 1916 proslulý dirigent a skladatel ve věku 44 let umírá. Fučík si přál být pohřben doma, proto byla rakev z Berlína převezena na Vinohradský hřbitov.
Dvořákova předpověď se nakonec naplnila jen ze dvou třetin. Fučík se skutečně stal vojenským kapelníkem, skutečně v dospělosti nebyl zrovna vyzáblý – ale přeci jen něco udělal. Zanechal za sebou dílo čítající přes 400 skladeb. Už přes sto let se hrají od Jižní Ameriky po Japonsko. A jak svědčí pochvalné komentáře v řadě jazyků na YouTube, s oblibou se i poslouchají. Z českých hudebních stop ve světě tak jedna patří i Juliu Fučíkovi.
Připravil: Václav Drašnar, Oddělení pragensií, odborná spolupráce Jiří Slabihoudek, Hudební oddělení.
Vybíráme z publikací a hudebnin
- Skladatel Julius Fučík
- Pochody Julia Fučíka
- Česká filharmonie hraje skladby Julia Fučíka
- Příběhy písní (1. díl)
- Vojenská hudba v kultuře a historii českých zemí
- Julius Fučík – soubor výstřižků
Mohlo by vás zajímat
Městská knihovna nabízí registrovaným čtenářům poslech z online databází. Zde si můžete vyslechnout skladby J. Fučíka např. z databáze Alexander Street.
Ilustrační obrázky: archiv Václava Drašnara, přebal not Attila – Městská knihovna, další – Wikimedia Commons.