Vybíráme
18. 10. 2024, superadmin

František Zelenka – architekt, scénograf, výtvarník, významný představitel české avantgardy.

Předcházela ho pověst intelektuála, šarmantního muže a vynikajícího společníka. Zelenkova tvorba, ať už v oblasti architektury, interiérového designu, kostýmního výtvarnictví, scénografie či plakátové a jiné propagace, byla a dosud je nadčasová. Bohužel doba, ve které tvořil i éra následující, nepřála tomu, aby se jeho talent mohl více projevit a rozvinout. Jeho život byl násilně ukončen na podzim roku 1944 v Osvětimi a následující komunistický režim jej jako představitele prvorepublikové avantgardy nechal upadnout v zapomnění. Letos uplynulo 120 let od jeho narození a 80 let od jeho úmrtí.

Tip! Půjčte si publikace o Františkovi Zelenkovi v katalogu nebo si projděte náš výběr na konci článku.


František Zelenka na fotografii Josefa Sudka

František Zelenka se narodil v Kutné Hoře dne 8. června 1904 manželům Theodorovi a Kamile Zelenkovým. Zámožná židovská rodina obchodníka s obilím tehdy bydlela v Kutné Hoře na Tylově třídě čp. 495. V Kutné Hoře také vystudoval malý František měšťanskou školu. Ve svých šestnácti letech se stal členem Sdružení kutnohorského studentstva, kde se mu naskytla příležitost uplatnit své výtvarné a organizační nadání v pořádání soutěží, večírků a kabaretů, neboť byl výborným hudebníkem, recitátorem i tanečníkem a pro svou veselou povahu ve společnosti velmi oblíbený. Optimistický náhled na život se ostatně promítal i v celé jeho tvorbě.

Architekt, scénograf a výtvarník


První plakát pro Osvobozené divadlo Leon Clifton, r. 1928

V období let 1923 až 1928 studoval František Zelenka architekturu v Praze na Vysoké škole architektury a pozemního stavitelství ČVUT. V tomto období se věnoval kromě studia i scénografii a kostýmnímu výtvarnictví. První zkušenosti v těchto oborech získával mezi budoucí divadelní elitou, v tzv. Legii mladých v pražských Holešovicích, což byla sociální instituce Červeného kříže založená krátce po první světové válce Alicí Masarykovou za účelem organizování mimoškolní zábavy a vzdělávání dětí sociálně slabých rodičů. Zde vzniklo roku 1923 Divadlo mládeže pod vedením režiséra Miloslava Jareše, a sem také od roku 1924 mladý Zelenka docházel. Ocitl se ve společnosti pozdějších filmových a divadelních hvězd jako byli Světla Svozilová, Jiřina Šejbalová, Ladislav Boháč, Václav Trégl, režisérů Jiřího Frejky, Františka Salzera, výtvarníků a hudebníků Františka Muziky, Jaroslava Ježka, Miroslava Ponce a dalších. Divadlo Františku Zelenkovi naprosto učarovalo.

Za jeho první samostatný počin v roli scénografa a kostýmního výtvarníka lze považovat scénu a technickou výpravu pohádky Princezna Pampeliška, kterou v roce 1925 vytvořil na přání židovského Dámského dobročinného spolku v Kutné Hoře. Úlohu krále si zahrál Ota Ornest a v ostatních rolích vystupovaly židovské děti z Kutné Hory. V následujícím roce 1926 vyzval Františka Zelenku režisér Karel Hugo Hilar ke tvorbě scény v Národním divadle pro dvě Shakespearovy hry. Dvaadvacetiletému studentu architektury se otevřely dveře do dalších divadel.

Divadlo Dada a Osvobozené divadlo


Tři jazzové revue pro Osvobozené divadlo, r. 1929 nebo 1930

Láska k humoru, parodii, grotesce a svobodné fantazii přivedla Zelenku k divadlu Dada Jiřího Frejky a následně do Osvobozeného divadla, kde se v roce 1929 stal šéfem výpravy. Pro  Osvobozené divadlo vytvořil sérii reklamních plakátů, kostýmy a obaly na gramodesky. Jeho výtvarné pojetí se vyznačuje jednoduchostí, fantazií, vtipem, nápaditostí, originalitou a uměleckou zkratkou. Charakteristické jsou pro něj jasné barvy, zvláště kombinace černé, červené a žluté. Plakáty měly na svou dobu často nadměrný formát, byla to umělecká díla s funkcí reklamy. Podle názoru Jiřího Voskovce a Jana Wericha Zelenka dokázal svým plakátem „…vytvořit celou atmosféru divadelní hry, aniž by užil jediného tahu neplakátového, aniž by maloval a popisoval, aniž by klamal obecenstvo nebo lichotil řediteli divadla…“. Zelenka byl také se vší pravděpodobností autorem karikatur Voskovce a Wericha, které si oba pánové vzali za své logo.

Počátek okupace roku 1939 znamenal konec Zelenkovy tvorby. V letech 1939–1941 pracoval ještě ilegálně pod jmény režisérů Františka Salzera a Jana Porta. Podílel se také tajně na uvedení dětské opery Hanse Krásy na libreto Adolfa Hoffmeistra Flašinetář Brundibár, jejíž premiéra byla uvedena na přelomu let 1942 až 1943 na prknech pražského židovského sirotčince na Hagiboru.

Roku 1942 Zelenku vyzvala židovská obec, aby spolu s Josefem Polákem vypracoval soupis zabavených židovských kultovních předmětů pro budoucí Židovské ústřední muzeum a uspořádal z nich výstavy ve vyklizených synagogách pražského Josefova. Díky tomu byl odložen jeho transport do koncentračního tábora. Bohužel však pouze o jeden rok. V červenci 1943 byl František Zelenka i se svou rodinou deportován do terezínského ghetta.

Působení v terezínském ghettu


Scéna k opeře B. Smetany Prodaná nevěsta, 1943, Terezín

„Zelenku odvezli do Terezína, kde dokázal, že je v umění „vařit z vody“ skutečný mistr. Na půdách terezínských kasáren vytvářel podivuhodné scény z dostupných materiálů – starých hadrů, slámy, motouzů a papíru.“ Ota Ornest

„Sedal si ke kdekterému stolu, rozevíral svoji mapu a kreslil a kreslil. Bylo příjemným požitkem dívat se na vzhledného muže, jak to provádí se zápalem a vnitřním zaujetím. Myslím, že to byly chvíle, kdy byl dokonale šťasten i v Terezíně. Asi zapomínal na všechno, co se děje kolem něho.“ Ota Růžička

V Terezíně se František Zelenka stal vedoucím divadelních výprav v rámci tzv. Freizeitgestaltung – oddělení terezínské samosprávy pro kulturu. Během svého patnáctiměsíčního působení navrhl scénické výpravy asi pro 25 inscenací, mimo jiné i pro Smetanovu Prodanou nevěstu a Bizetovu Carmen. Pamětníci píší o úspěchu Gogolovy Ženitby, či pozdně barokní lidové hry Ester. Zelenka ve své kreativitě používal pro scény i kostýmy vše, co bylo po ruce: pytlovinu, hadry, starý papír, plechovky od paštik, dřevitou vlnu, obarvená a prostříhaná prostěradla po mrtvých… Ačkoliv si uvědomoval nedostatek materiálů a nevhodnost prostor, ve kterých se hry hrály, jeho návrhy byly vždy profesionální a perfektně propracované.


Scéna k opeře H. Krásy Flašinetář Brundibár, 1943, Terezín

K nejvýznamnějším dílům, která na půdě ghetta zazněla, patří bezesporu dětská opera Brundibár skladatele Hanse Krásy a libretisty Adolfa Hoffmeistra. Hudební skladatel Hans Krása byl deportován do Terezína o rok dříve než Zelenka, ten přijel transportem spolu s pedagogem Rudolfem Freudenfeldem a s dětmi z pražského sirotčince, které původně v opeře účinkovaly. Premiéra opery proběhla 23. září 1953 v Magdeburských kasárnách a až do posledních transportů s dětmi v září 1944 bylo představení uvedeno asi 55 krát. Pro velký úspěch byl Brundibár zařazen i do programu monstrózní akce, kterou uspořádali nacisté pro návštěvu komise Mezinárodního červeného kříže v červnu roku 1944. Tento potěmkinovský projekt měl zakrýt hrůzy, kterých se nacisté dopouštěli, oklamat veřejnost a vyvolat zdání Terezína jako „vzorového ghetta“. Přínosem bylo alespoň dočasné vydechnutí a pocit zdánlivě větší svobody pro umělce podílející se na této akci. Zelenkovi byl přidělen potřebný materiál na vylepšení scény a kostýmů pro Brundibára, a takřka přes noc musel vytvořit scénu podobnou té, kterou dělal v Praze. Představení bylo následně uvedeno i v propagandistickém filmu natáčeném v srpnu a září 1944 na objednávku nacistů pod názvem „Vůdce daroval židům město“.

Vzápětí po této akci následovala v období září a října řada likvidačních transportů do vyhlazovacího tábora v Osvětimi. V jednom z posledních byl také František Zelenka, který se dobrovolně přihlásil, aby mohl doprovázet svého osmiletého syna a manželku. Z Terezína se po válce vrátila domů jen matka Františka Zelenky Kamila Zelenková.

František Zelenka – elegán se žlutou hvězdou, jak ho nazval jeho spoluvězeň z Terezína Ota Růžička – zemřel pravděpodobně 19. října 1944 v transportu do Osvětimi, nebo byl zastřelen o měsíc později v Gleiwitzu, když už nemohl pokračovat v pochodu smrti.

Připravila Ivana Blažková, Divadelní a filmové oddělení.

Mohlo by vás zajímat

Publikace k půjčení nebo k nahlédnutí

Zdroje použité v článku

Růžička, Ota. Vzpomínky vězňů uloženo v badatelně Památníku Terezín. 12. 11. 1972, S 34 834, 87 s. In: Kristýna Kozlová: František Zelenka a jeho tvorba v terezínském ghettu. Bakalářská práce. Praha 2019: Univerzita Karlova v Praze Filozofická fakulta Katedra divadelní vědy. Dostupné z: https://dspace.cuni.cz/bitstream/han­dle/20.500.11956/107617/130258396­.pdf?sequence=1&isAllowed=y Tvrdíková, Lada. Scénograf František Zelenka. Online. Diplomová práce. Brno 2009: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/otoaq/

Ilustrační obrázek v perexu: František Zelenka (1904–1944): Terezínská půda (kresba, datováno 27.11.1943). re-photo by David Sedlecký, Public domain, via Wikimedia Commons.

SDÍLET NA FACEBOOKU