Rok v pohybu
Když nemůže čtenář ke knihovně, musí knihovna ke čtenáři. Variace na notoricky známý bonmot se stala skutečností v roce 1939, kdy do pražských ulic poprvé vyrazila pojízdná knihovna. Hora, která jede, tak v kontextu knihovny nemusí znamenat jen přízvisko obřího rytíře z knižní ságy Píseň ledu a ohně, ale především způsob, kterým se podařilo rozpohybovat něco, co většinou bývá považováno za bytostně statické a pasivní – knihovnu se všemi základními službami, které nabízí. Prostředku, kterým knihovna dokáže efektivně „pohnout horou“, se začalo říkat bibliobus.
Na knihovnu ukrytou v přestavěném autobuse nebo nákladním vozidle bylo možné zpočátku narazit především v odlehlých oblastech hlavního města, pro jejichž obyvatele byla návštěva bibliobusu mnohdy jedinou možností jak se dostat ke kvalitnímu čtivu. Jestliže kdysi bylo pro někoho obrovským překvapením, když mu knihovna zaparkovala přímo před domem, v současné době není neobvyklé spatřit menší bibliobus také v parku, na koupališti, na zahradě školky nebo uvnitř veletržní haly. Kromě možnosti půjčování knih se dnes u bibliobusu můžeme setkat třeba i s turnajem ve stolních hrách, autorským čtením, výtvarnou dílnou nebo divadelní inscenací.
I když jsou pražské velké bibliobusy pravděpodobně jedny z posledních funkčních exemplářů svého druhu na českých silnicích, tak Oskar, malý bibliobus nového typu, ukázal cestu, kterou je možné se vydat vstříc smysluplnému využití mobilních služeb v časech budoucích: nejen vozit a půjčovat knihy, ale stát se součástí širšího kulturního dění.
Ondřej Fiedler, pojízdný knihovník, bibliobus Oskar
Vanda Fritschová, vedoucí Oddělení mobilních
služeb