Rozhovory se současnými a bývalými osobnostmi pobočky Opatov.
K výročí 40 let pobočky Opatov jsme si pro vás připravili sérii krátkých rozhovorů s bývalými i současnými osobnostmi této pobočky, které se významnou měrou podílely na tom, jak se toto místo vyvíjelo a jak v současnosti vypadá. Krátké rozhovory budou vycházet postupně. Třetí dvojicí, kterou představíme v rámci rozhovorů s osobami, které se významně podílely a podílí na tom, jak se pobočka Opatov utvářela a jakou je dnes, jsou pracovnice Artotéky Olga Kučerová a Anna Strasserová.
Olga Kučerová (bývalá pracovnice Artotéky)
Jaká byla vaše cesta ke knihovně na Opatově?
Do knihovny jsem se dostala velmi časně, vlastně jsem v knihovně
strávila celý život od svých asi osmnácti let. Dokonce střední školu
jsem dokončovala při knihovně. Strávila jsem zde asi padesát let. Dělala
jsem v rámci knihovny také metodika pro mládež na Praze 9, ale mým
snem bylo dělat něco s výtvarnem. Měla jsem k tomu vždycky
blízko. Když se chystala Artotéka, tak mě ředitelka Městské knihovny
v Praze, paní Anna Bimková, nabídla místo na Opatově v Artotéce
a já jsem byla velice ráda i proto, že mezitím jsme se s manželem
přestěhovali na Jižní město.
Co vás nejvíc bavilo na spolupráci s knihovnou na
Opatově?
Bylo to pro mě objevné, protože jsem dělala to, co mě ukrutně
bavilo. Například bylo třeba zkatalogizovat obrazový fond, dělala jsem
přednášky pro mládež o výtvarném umění nebo hrátky s dětmi
se smart tabulí, s tím se dalo různě čarovat. A pochopitelně
když někdo přišel, aby si vybral obrazy, bylo zajímavé pozorovat, jak
k tomu přistupoval. A potom mě také bavilo pořádání výstav.
Každý měsíc proběhla v knihovně výstava současných malířů
různých věků a stylů. Lidé na Jižním městě tak měli možnost si
každý měsíc prohlédnout výstavu, na kterou by třeba jinak nezašli.
Každý umělec byl osobnost sama o sobě. Strašně fajn byla například
Marie Blabolilová, Čestmír Kafka, Jindřich Růžička,…měla jsem je ráda
všechny.
Co přejete pobočce Opatov do budoucna?
Aby vzkvétala. Aby měla čtenáře. Aby lidé nepřestali číst. Aby
mladí začali víc číst. Aby knihovna měla budoucnost a smysl pro lidi.
Anna Strasserová (současná pracovnice Artotéky)
Jaká byla vaše cesta ke knihovně na Opatově?
Když jsem ještě studovala, jezdila jsem na Opatov pro velkou část
knížek o umění, které jsem ke studiu potřebovala. Přiznám se, že
mě vzdálenost pobočky vždycky rozčilovala, ale z konceptu Artotéky
jsem byla nadšená. Pracovat s uměním v naprosto neuměleckém
prostředí, kde je ho možné přibližovat široké veřejnosti, splňovalo
tehdy moji představu o práci, která by mi dávala smysl. Hned po škole
jsem do Městské knihovny psala, jestli v Artotéce nemají místo.
Neměli. Nicméně o tři roky později mě to do Artotéky shodou
okolností přeci jen přivedlo.
Co vás nejvíce baví na (spolu)práci s touto
knihovnou?
Rozmanitost, kterou práce v Artotéce přináší, radost
návštěvníků, kterou jim udělají právě půjčené obrazy, kontakt
s umělci, který nekončí s koncem výstavy, tvůrčí zápal během
výtvarných dílen, když si po opakovaném půjčování reprodukcí
návštěvník poprvé půjčí originální dílo, listování v nových
knihách o umění, každodenní práce mezi obrazy a v neposlední
řadě, když kolegové knihovníci zůstanou na vernisáž nebo pochválí
výstavu.
Co přejete pobočce Opatov do budoucna?
Pokud se naplní všechna naše přání, Artotéka získá vlastní
prostor, který bude lépe odpovídat jejím potřebám, a v budoucnu
součástí pobočky Opatov nebude. Opatovská knihovna je nicméně druhou
největší pobočkou Městské knihovny s velkým potenciálem a
mimořádně milými knihovníky. Opatov má důležitou uměleckou historii a
kultura je něco, co aktuálně této pražské části významně chybí. Bylo
tedy skvělé, kdyby tuto skutečnost bylo v budoucnu měnit
i prostřednictvím knihovny.