Rozhovory se současnými a bývalými osobnostmi pobočky Opatov.
K výročí 40 let pobočky Opatov jsme si pro vás připravili sérii krátkých rozhovorů s bývalými i současnými osobnostmi této pobočky, které se významnou měrou podílely na tom, jak se toto místo vyvíjelo a jak v současnosti vypadá. Krátké rozhovory budou vycházet postupně. Druhou dvojicí tázaných osobností Opatova jsou první vedoucí pobočky Opatov Zora Zavadilová a současná vedoucí Jana Vejrová.
Zora Zavadilová (první vedoucí pobočky Opatov)
Jaká byla vaše cesta ke knihovně na Opatově?
Na mé cestě k Opatovu bylo několik výhybek, které jsem musela
v životě vybrat. První přišla v osmé třídě, kdy jsem nemohla
ze zdravotních důvodů jít na zdravotnickou školu, takže jsem šla studovat
na broumovské gymnázium. Procházela jsem jím úspěšně, a když jsem se
rozhodovala, kam dál, dozvěděla jsem se o knihovnické katedře FF UK,
kde jsem pak v roce 1958 začala studovat a 8. 6. 1963
studium ukončila diplomovou prací a státní zkouškou. A 17. 6. už
jsem začala pracovat v půjčovně Městské knihovny na Mariánském
náměstí. Dodnes jsem vděčná tehdejšímu řediteli dr. Rudolfu Málkovi za
to, že mě přijal, ačkoliv jsem byla už v osmém měsíci těhotenství
(k tomu pak přibyly další tři děti). Nejdřív jsem pracovala
v půjčovně pro dospělé, pak dělala revizi katalogů. MK byla vždycky
velmi vstřícná vůči matkám s malými dětmi a umožňovala jim
pracovat na zkrácený úvazek, čehož jsem ráda využívala. Po další
mateřské jsem začala v lednu 1969 pracovat na obvodním
ředitelství Prahy 4, kde jsem měla na starosti odborové knihovny, kterým MK
poskytovala metodické vedení. Byla to krásná setkávání
s dobrovolnými knihovníky, velkými nadšenci. Zároveň jsem pracovala
v pobočce Novodvorská po boku paní Kopcové, veliké znalkyně
literatury, která uměla na dotaz na bulharskou literatury z hlavy vysypat
8 autorů i s charakteristikou jejich díla. Velký, nedosažitelný
vzor. Pak začala vznikat nová knihovna v Krči, Štúrově ulici a já
jsem byla pověřena vedením přípravných prací na její otevření. Povedlo
se, knihovna byla otevřena v termínu ke spokojenosti obyvatel Krčského
sídliště. A pak už přišel Opatov, kde jsem byla opět pověřena
vedením přípravných prací.
Co vás nejvíc bavilo na práci na Opatově?
Spolupracovat na přípravě otevření takhle velké pobočky byl opravdu
zážitek. Znovu musím podtrhnout, jak komplexní tým se na jejím otevření
podílel. Ráda bych zde složila poklonu paní ředitelce Anně Bimkové,
náměstkyni pro doplňování fondu Dr. Mileně Závadové, ekonomovi Ing.
Petříčkovi, vedoucí výtvarného oddělení paní Hašlerové, ale také
pracovníkům údržby. Ti všichni byli vzájemně propojeni při přípravě
nové knihovny. Zapomenout nelze ani na spoluúčast Obvodní knihovny
v Praze 4, vedené paní Janou Suchochlebovou. A všechna tato
pracoviště propojoval Dr. Ladislav Kurka, pověřený vedením celé
přípravy otevření Opatova. K výše zmíněným postupně přibývali
i další řadoví zaměstnanci. A právě budování takového
kolektivu jsem přikládala největší pozornost hned od prvních dnů svého
působení na Opatově. Dlouho jsme byli ryze ženský kolektiv, o němž
mohu i dnes potvrdit, že jeho členky se nepomlouvaly, nezáviděly si a
jednotlivé skupinky mezi sebou nesoupeřily. A také mohu potvrdit, že
moji knihovníci díky klidnému pracovnímu kolektivu měli i velmi
hezký, přátelský vztah s našimi čtenáři. Bylo to i tím, že
kolektiv na základních pozicích tvořili zkušení, zapálení, knihovně
věrní a osvědčení knihovníci. Ti pak formovali nové pracovníky
k obrazu svému a v řadě případů vychovali stejně šikovné,
pracovité a ochotné nové knihovníky, takže se Opatov stal zásobárnou
knihovníků pro celý obvod. A co mě nejvíc bavilo? Všechno, budování
fondu, práce s kolektivem i se čtenáři. Bylo to krásných
21 let.
Co přeji pobočce Opatov do dalších let?
Především Opatovu přeji přátelský pracovitý kolektiv, který
bude i nadále vlídný ke čtenářům i vzájemně vůči sobě. To
uchová v knihovně krásnou atmosféru, tak nutnou pro spokojenost.
A hodně spokojených čtenářů a uživatelů Artotéky. A hodně
kvalitních, čtivých knih a hezkých obrazů. A klid na práci,
v rodině, v republice i ve světě.
Jana Vejrová (současná vedoucí pobočky)
Jaká byla vaše cesta ke knihovně na Opatově?
Náhodná. Pracovala jsem v odborné knihovně OÚNZu (Okresní
ústav národního zdraví – pozn. red.) Prahy 4. Ten se v 1.polovině
90 let rozpadl na jednotlivé polikliniky a zanikla tím i tato
knihovna. Takže jsem potřebovala najít nové zaměstnání. V knihovně
na Opatově bylo volné místo. A protože na Praze 11 i bydlím,
bylo to celkem rychlé rozhodnutí.
Co vás nejvíce baví na (spolu)práci s touto
knihovnou?
Lidé. Jsme služba. V dobrém smyslu slova. Je příjemné, když od
nás čtenáři (uživatelé) odchází spokojení s tím, že se jim tu
líbí, když jsme jim uměli poradit, najít, vybrat. Nejenom že si odnesou
knihy, ale že tu mohli pobýt, něco se dozvědět. Potom také kolegové.
Myslím, že tu máme super kolektiv.
Co přejete pobočce Opatov do budoucna?
Lidi. Aby nás stále chtěli. Aby k nám rádi chodili
i nadále. Kvůli knihám, vzdělávání, setkávání. Rekonstrukce by
byla super, nové funkce potřebují i nové vybavení,
uspořádání. Budova jako taková není nová a už je to znát. Ale
pokud nebudou vstřícní kvalifikovaní zaměstnanci a čtenáři, kteří to
ocení, supermodernější vybavení nebude co platné. Na druhou stranu
zlepší uživatelský komfort.