30. listopadu letošního roku si připomínáme 500. výročí úmrtí jedné z největších osobností pozdně gotické a raně renesanční německé kultury, malíře a grafika Michaela Wolgemuta.
Významná osobnost německé rané renesance
Umělec, jenž byl prakticky celý svůj život spojen se svým rodným Norimberkem, je znám zejména svoji malířskou dílnou, v níž v letech 1486–1490 získával první zkušenosti mladý Albrecht Dürer. Jeho dílna byla významnou a zákazníky oblíbenou norimberskou kulturní institucí. Vznikalo zde na zakázku velké množství rozměrných oltářních obrazů a složitých retáblů (obvykle zdobených oltářních nástavců, často v podobě skříně) se skupinami postav a zlacením. Mezi zákazníky Wolgemutovy dílny patřili i příslušníci nejvyšších společenských kruhů, zejména kurfiřti a církevní hodnostáři.
Wolgemut je dnes vnímán zejména jako precizní grafik, autor kresebných návrhů knižních dřevorytů. Ač tato jeho činnost tvořila pouze malou část jeho rozsáhlých uměleckých aktivit, stala se za podpory norimberského vydavatele Antona Kobergera staršího zásadním příspěvkem k dějinám německé knižní ilustrace 2. poloviny 15. století. Wolgemutovy dřevořezy plně využívaly technického pokroku ve zpracování grafik, představované především dobově moderním zobrazením světla a stínu. Za nejstarší Wolgemutovu kresbu použitou pro knižní dřevořez je odborníky pokládán návrh titulní strany Kobergerova tisku Reformation der Stadt Nürnberg z roku 1484. Stejně tak je prokázán jeho kreslířský podíl na 96 celostránkových ilustracích publikace Schatzbehalter der wahren Reichthumer des Heils z roku 1491.
Ačkoliv jsou umělecká díla Michaela Wolgemuta současnými kunsthistoriky vysoce oceňována, jeho nejvýznamnějším celoživotním odkazem současnosti je bezesporu grafická výzdoba Schedelovy Weltchronik z roku 1493, pojednávající o dějinách světa, rozdělených do sedmi období počínaje jeho stvořením. V geniálním souznění norimberského humanistického patricije Hartmanna Schedela (1440–1514) a grafika Michaela Wolgemuta vzniklo dílo, jež má od doby svého vzniku jen málo následovníků a je dodnes právem ozdobou historických fondů řady evropských knihoven.
Ilustrační dílo Wolgemutovy dílny pro Schedelovu Kroniku je svým rozsahem zcela výjimečné a hodné obdivu – ze 652 dřevořezových předloh bylo pořízeno 1804 dřevořezových ilustrací. Michael Wolgemut a Wilhelm Pleydenwurff (spolumajitel Wolgemutovy dílny v prvních letech její existence) jsou tak považováni za první neanonymní knižní ilustrátory na světě. Vzhledem k tomu, že – jak již bylo uvedeno – mezi Wolgemutovy žáky patřil Albrecht Dürer, spekuluje se o tom, že se na výzdobě Kroniky podílel i on. Schedelova Weltchronik vyniká zejména 29 dřevořezovými vedutami evropských měst. Zatímco pro některé z nich (Neapol, Lyon, Bologna) jsou využity ideální pohledy, jiné jsou zhotoveny podle skutečnosti (Norimberk) nebo využívají historicky věrné předlohy (Bamberk, Salzburg, Štrasburk a samozřejmě také Praha). Zobrazení Prahy v Schedelově Weltchronik je tak jejím nejstarším historicky hodnověrným vyobrazením.
Oddělení vzácných tisků Městské knihovny v Praze schraňuje ve svých fondech faksimile Schedelovy Weltchronik v kolorované podobě, zhotovené na základě originálu z fondu Knihovny vévodkyně Anny Amálie ve Výmaru a vydané v roce 2013 německým vydavatelstvím Taschen.