Letošní rok je ve znamení dvojitého výročí německého přírodovědce a geografa Alexandra von Humboldta (1769–1859). Zejména připomenutí zářijového 250. výročí Humboldtova narození je pro sousední Německo výjimečnou událostí. Právě v Německu je Humboldt dodnes váženou a uctívanou osobností, jinde bohužel povědomí o něm neodpovídá jeho významu a zásluhám.
Narozen v Berlíně
Narodil se do dobře situované berlínské rodiny, která velmi dbala na výchovu a vzdělání svých dvou synů (Alexandrův o dva roky starší bratr Wilhelm proslul jako významný filozof, diplomat a jazykovědec), založené na myšlenkách osvícenství. Jeho mnohostranný zájem o přírodovědu, geografii či astronomii se poprvé naplno projevil v roce 1789 při studiu na slavné univerzitě v Göttingenu. Výjimečná touha po vzdělání jej přivedla na univerzitu v Hamburku (kde studoval obchod a zdokonaloval se v cizích jazycích) a zejména ke studii geologie na Báňské akademii ve Freibergu, kterou v roce 1792 dokončil. V této době jej mimořádně ovlivnil jiný německý velikán – Johann Wolfgang Goethe. Humboldt vyznával stejně jako on myšlenky tzv. naturfilozofie, související s romantismem a zdůrazňující živost přírody.
Humboldtovy cesty
V letech 1799–1804 absolvoval svoji první z mnoha svých expedičních cest – do Latinské Ameriky. Zde mohl poprvé naplno rozvinout svůj talent výzkumníka a vědce – věnoval se geologii, vulkanologii, mineralogii, botanice, zoologii, ornitologii, etnografii a všechny své poznatky pečlivě shromažďoval a dokumentoval. Pravidelně po dobu příštích jedenadvaceti let vycházely v obrovském nákladu zápisky z jeho cesty. Mezi čtenáři se staly mimořádně populárními – především díky vědeckým přesným a přitom čtivým popisům tropických krajin.
Tyto texty ovlivnily celou řadu Humboldtových následovníků, z nichž byl zřejmě nejvýznamnějším zakladatel teorie evoluce, anglický přírodovědec a biolog Charles Darwin (1809–1882), který se na základě četby jeho reportáží vydal na cestu kolem světa. Zásadním Humboldtovým dílem se ale stal až pětidílný (avšak nedokončený) soubor Kosmos, v němž se pokusil popsat všechny známé vědecké aspekty fungování přírody. Jeho přístup k vědecké práci byl detailní a až neuvěřitelně komplexní – druhý díl Kosmosu například začíná obrazem přírody v básnictví a malířství. Tato unikátní metoda výkladu, kdy kromě ověřených informací používá ve svých textech odkazy k historii, politice či umění je pro něj typická. Jak se sám vyjádřil, četba jeho knih měla působit čtenáři podobnou rozkoš jako když „vnímavá mysl bezprostředně hledí na přírodu“.
Vážená osobnost
Již za svého života byl Alexander von Humboldt váženou osobností. Znal se téměř se všemi významnými vědci své doby a v kontaktu byl i s mnoha státníky – setkal se s americkým prezidentem Thomasem Jeffersonem, svými názory a svoji prací inspiroval Simona Bolívara, bojovníka za nezávislost latinskoamerických národů, na sklonku života pobýval na dvoře pruského krále. Není divu, že byl ještě za svého života poctěn mnoha přízvisky – „Druhý Kolumbus“, „Nový Aristoteles“ či „Kníže vědy“. Stal se doslova živoucí legendou. Krátce poté, co Alexander von Humboldt 6. května 1859 v požehnaném věku takřka devadesáti let zemřel o něm již zmíněný pruský král Friedrich Vilém IV. řekl, že byl „tím největším mužem od dob Potopy“.
Tomáš Dušátko, oddělení Vzácných tisků