Vybíráme
23. 4. 2025, superadmin

Na jaře je už všechno ptactvo z teplých krajin zase zpět. A s ním i radost milovníků přírody, kteří na konci dubna a hlavně v květnu pořádají „Vítání ptačího zpěvu“. Oddělení pragensií připomíná tuto událost.

Foto v perexu: Slavík modráček.

Tip! Půjčte si v katalogu publikace o zpěváčcích z ptačí říše nebo se zaposlouchejte do jejich hlasů. Můžete si také projít náš výběr na konci článku.


Strnad obecný

„Nezavírej. Poslouchej! Zpívá krásněji než loni.“ Říká babička ke konci slavného filmu, nedlouho před tím, než se Barunka v podání Libuše Šafránkové rozběhne oznámit včeličkám smutnou zprávu. Slavík za oknem Starého bělidla nejspíš zpíval pořád stejně, jenom babička chtěla na sklonku života probudit ve vnoučatech něco důležitého. Nečekat až na poslední chvíle a udělat radost ostatním i sobě hned se r. 1983 rozhodli ornitologové v anglickém Birminghamu. Od tohoto roku se odvíjí tradice „Vítání ptačího zpěvu“. Postupně se přidali ornitologové a veřejnost z celého světa včetně Česka. Pořádají se vycházky do jarní přírody s poslechem, přednášky apod. „Vítání“ se stalo nejmasovější ornitologickou akcí vůbec.

Ničemové zpátky v Praze


Kos černý

Mohlo by se zdát, že asfalto-betonová metropole je pro opeřence hotovou pustinou, a že je tedy nutné se za jejich koncerty vydávat daleko do polí a lesů. Ale není tomu tak. Na území Prahy potkáme hodně přes dvě stě druhů ptáků. Celé dvě třetiny druhů ptactva s výskytem v ČR hnízdí i v metropoli. Velkoměsto je paradoxně v celku rozmanité, rozmanitost organismům vyhovuje, a tak jsou zde rozmanité i ony. Někteří ptáci se v Praze pouze zastavují, některé se odsud člověku nepodařilo vystrnadit a další se vracejí na území, které jim kdysi dávno patřilo. A se změnou prostředí se mění i jejich chování. Už Karel Čapek si na Vinohradech všiml, že třeba pražští kosové „změstštěli a zpepičtěli“.

„V přírodopisech našich otců býval kos líčen jako plachý lesní pták. Jděte dnes hledat kosa do lesa; a co se týče jeho plachosti, je o hodně méně plachý než podomní prodavač vstupenek na dobročinný koncert. Přesněji řečeno, stal se z něho úplný nestyda a městský flákač … nastěhoval se do městských zahrádek a parků; vlastně zmocnil se jich rukou násilnou. Hle, co učinila civilizace z plachého lesního ptáka. Ráno začne hulákat za naprosto nemožné hodiny, jen aby vás vyrušil ze zaslouženého spánku. Když se mu to povede, utiší se a počne provozovat své pravidelné rošťárny: popelí se v záhonech … uštipuje puky květů, rve tulipány a vytahuje z půdy malé sazeničky; za nějakou hodinku práce vám zdemoluje kus přírody, který nazýváte svou zahrádkou … I počnete bědovat a láteřit na toho černého surovce, který se natřásá na plotě, hrozíte mu pěstí a slibujete mu, že si na něho koupíte flobertku nebo strojní pušku; a tu ten černý ničema se k vám obrátí zády a zvedne ocas, dávaje co nejzřetelněji najevo: „Polib mně šos, člověče!" … Kvečeru usedne na kraji střechy a počne flétnovat tak pěkně, že se opřete o rýč a necháte všeho.“ (Karel Čapek: Kalendář, O povaze kosů).

Celebrita na každé větvi


Rehek zahradní

Snad žádná jiná skupina živočišstva se nevepsala do lidských myslí tak jako právě ptactvo. A z něj – podobně jako u lidí – patří mezi nejpopulárnější ptáčci-zpěváčci. Snad každý zná pár zpěváckých celebrit alespoň jménem: kosa, slavíka, skřivana… Ve třídě ptáků tvoří zástupci řádu pěvců víc jak polovinu. Jejich druhů jsou tisíce a potkáme je po celém světě. Kromě zvukových projevů je spojuje uzpůsobení nohou k sezení na větvích, kde často pobývají, a v avifauně patří postavou mezi nejmenší.

Díky specifickému hlasovému ústrojí dovedou ptáci vytvořit jedny z akusticky nejsložitějších a nejrozmanitějších hlasových projevů v celé přírodě. Tělo ptačích pěvců má jedinečné „zařízení“, obdobné hlasivkám savců – tzv. syrinx. Jeho dvě větve tvoří samostatné zdroje zvuku a lze jimi tvořit dva rozdílné tóny současně – jedny vysoko- a druhé nízkofrekvenční. Pěvci tak vlastně mohou zpívat duet sami se sebou. Zároveň dokáží nesmírně rychle frekvenci i hlasitost měnit. Severoamerický střízlík je schopen zazpívat až třicet šest not za vteřinu – tedy víc než si člověk zvládne uvědomit.

Kde se rádo zpívá

Budníček lesní

Zpěvem se samci naparují před samičkami, které nejspíš hodnotí intenzitu i rozmanitost zpěvu, a zpěvem si ptáci vytyčují a chrání teritorium. Zpěvavé vymezení sfér vlivu možná patří mezi skvělé vynálezy evoluce. Zajišťuje mírové soužití jedinců a úspěšné rozšíření a existenci početného i rozmanitého řádu pěvců. Bylo by hezké, kdyby šlo zpěvem nenásilně vymezovat sféry vlivu i v říši lidí.

„V domě U Štupartů sežrala před léty kočka dokonce papouška, poněvadž se jí posmíval a mňoukal po ní“, stojí v Osudech dobrého vojáka Švejka. Z originálních nápadů Jaroslava Haška sice musely přírodovědcům vstávat vlasy hrůzou na hlavě, papoušci jsou ale skutečně výtečnými, známými imitátory. V ptačí říši však nejsou jediní. Traduje se, tentokrát už bez Haškových vývodů, napodobování vyzvánění mobilu, napodobování lidského pískání, které si ptáček časem očistil od falešných tónů, ale také hromadné nadávání, které se ptáci ve volné přírodě naučili nejspíš od uprchlíka z domácnosti a pak jeden od druhého.

Skvělý ptačí sluch a sluchová paměť nejsou samoúčelné, pomáhají i při „skladatelské“ činnosti. Pěvci totiž používají naposlouchané motivy i jiných druhů a vřazují je do vlastních melodií, které ti nejnadanější časem mění a obohacují. Některé druhy si jsou schopny zapamatovat mnoho desítek cizích motivů. Ještě před tím se ptačí mládež učí zpěvu od svých rodičů. I u ptáků se mísí vrozené a naučené; ptáci mají, podobně jako lidé, regionální dialekty. Ještě jedna věc je předmětem výzkumů – ptáci zpěvem možná stimulují žlázy s vnitřní sekrecí, aby „zpětně“ zpívali ještě víc a déle, a tak se úspěšně reprodukovali. Snad by zpěvem mohli i harmonizovat svůj stav. Ne všechny zvukové projevy opeřenců se ovšem dají řadit do kategorie „zpěv“. Vedle něj vydávají ptáci např. varovné signály nebo se svolávají. Zpěváčkové se namlouvají, naparují a „přetlačují“ skoro určitě. Lze ale úplně vyloučit, že kromě „přízemních“ motivů, v nějaké vzdálené analogii opeřenci „sněmují“, „hádají se“ a zase „se usmiřují“, „povídají si, co je nového“, nebo si prostě „jen tak“ prozpěvují, jak to dělaly celé generace našich předků a dodnes spontánně dělají děti? Elie Wiesel v knize „Zlo a exil“ cituje: „Každý strom má svůj zpěv, každý list má svůj zpěv, každé stéblo má svůj zpěv. Celý svět je jeden nesmírný zpěv“. Jestli metafora míří k pravdě, proč by si tedy nemohli „jen tak“ zpívat i ptáci a lidé?

„Něco takového jsem jakživ neslyšel:… na všech místech před naší zahrádkou u potoka bylo natřískáno ptáků, malých i velkých a takových, že jich ani neznám – slavíci, kosi, drozdi, pěnkavy, stehlíci, čížkové, vlhy, konipásci a sám milý Bůh ví, ještě jací – a všichni tito ptáčkové řvali z plna hrdla, jak každý uměl a jako by je byl někdo schválně sem povolal a jako by jim byl někdo řekl, že tím více se jim zaplatí, čím více budou křičet – ale byl vám to takový krásný zpěv, že jsem zapomněl na všecku únavu, na všechen bol, na všecko zlo, na celý svět a domníval se být v ráji. Každý začínal, kde chtěl, každý pěl, co na srdci měl, a všichni tam měli vůni, kterou vydechovaly květiny, všichni tam měli rosu a teplo a hvězdy, které se rozplývaly, a slunce, které se hlásilo za horou, a Svatodušní svátky, které byly přede dveřmi.“ (Jakub Deml: Pohleďte na ptactvo nebeské).

Dokud se zpívá, ještě se neumřelo


Drozd zpěvný

K východu slunce propuká mnohohlasý zpěv s intenzitou, jaká bere dech a ve zbytku dne nemá obdoby. Koncert je to přenáramný, konečně „Vítání ptačího zpěvu“ se v anglickém originálu nazývá „Dawn Chorus Day“ (Den jitřního chóru). Stejně jako se ve svém čase rozevírají různé květiny, začínají v určitou hodinu zpívat různí ptáci. „Duší ptáka je zpěv – duší rostliny vůně“, poeticky připomněl jazykovědec, literární historik, učitel a knihovník Václav Flajšhans mj. jedny z nejkrásnějších způsobů, jakými, prostřednictvím obou říší, expanduje do světa Život sám. A zmínil i výsadu botaniků a ornitologů přidávat k názvu svého oboru přívlastek „scientia amabilis“ – nauka milostná. Kdo dobře rozeznává zpěv jednotlivých druhů ptáků, nemusí si snad ani řídit budík. Mezi ranní ptáčata patří například drozd, rehek nebo kos. Hůře se vstává budníčkovi a skoro nejdéle se ráno povalují špačci. Zatímco zpěv ve dne se vysvětluje uvedenými důvody, více otazníků se vznáší nad motivy ranního orchestru. Dravci loví ptáky zejména v noci, a tak může jitřní zpěv signalizovat: „Ještě jsem tady.“ „A se mnou i moje teritorium.“ Motivů se uvádí více. V ranním vzduchu se lépe nese zvuk. Zpěv s prázdným žaludkem a v chladném ránu předpokládá zdatného jedince, a to se samičkám může líbit. U samiček je také ráno vyšší pravděpodobnost oplodnění. A v neposlední řadě: Po ránu ještě nelétá hmyzí potrava a ptáci ještě nemusí „pracovat“, mají volno. Střízlivé, racionální výklady uvádějí důvody ranního chóru takto, ovšem hudebníci, básníci, spisovatelé aj. vidí věc zas trochu jinak. Ať už ale kdokoliv zaujímá jakéhokoliv východisko, určitě stojí za to „nezavřít“, „poslouchat“ a přesvědčit se, zda ptáci přeci jen nezpívají každý rok „krásněji než loni“.

„Slunce se probouzelo. Strom, plný ptáků, zpíval. Zpěv se z něho řinul jako šťáva z hroznu, stisknutého dlaní. Pěnkava Doubravka, červenka Blaženka, stračka povídavá Kačka, štěbetalka pěnice a kmotr drozd, nejmilejší můj pták, protože nic mu neškodí, ani zima, ani vítr, ani déšť, a protože se stále směje, stále je v dobré náladě, první si začíná zrána pohvizdovat a poslední končí.… Ach, ti zpěváčci darebáčci, jak vesele křičeli! Unikli hrůzám černé noci; noci plné léček, padající na ně každého večera jako hustá síť. Dusné temnoty… kdo z nás zahyne?… Ale… sotvaže se rozhrne záclona noci, sotvaže lehký úsměv dalekého svítání začne oživovat ztuhlou tvář a pobledlé rty života… jakými zvuky, přátelé, v jakém milostném zanícení oslavují nový den! Všechno, co vytrpěli, všechno, čeho se báli, zamlklá hrůza i strnulý spánek, noc, všechno, pí-pí-pí-pí-pí, všechno… frrt… všechno je zapomenuto. Ó dni, ó nový dni!… Nauč mě, kmotře drozde, tomu svému tajemství, jak je možné obrodit se při každém novém svítání s touž nezměnitelnou vírou v nový den!“ (Romain Rolland: Dobrý člověk ještě žije).

Připravil Václav Drašnar, Oddělení pragensií.

Mohlo by vás zajímat

Pragensia

Knihy a knihy s nahrávkami pro děti

Obecné

Knihy s nahrávkami pro dospělé i pro děti

CD s nahrávkami ptačího zpěvu a knihy s QR kódy

Info k letošnímu vítání ptačího zpěvu na webu České společnosti ornitologické.

Atributy k fotografiím:

SDÍLET NA FACEBOOKU