Dubnové novinky z Hudebního oddělení Ústřední knihovny jsou tu.
Tentokrát se podíváme na knihy zabývající se hudební historií. Jedna se věnuje české hudbě, zatímco další dvě mapují životy skladatelů z 19. století, vrstevníků Antonína Dvořáka a Petra Iljiče Čajkovského.
Reittererová, Vlasta: Česká hudba
Na sklonku „roku české hudby“ nadělila muzikoložka a hudební historička Vlasta Reittererová dárek všem se zájmem o tento mnohovýznamný pojem. Co to vlastně „česká hudba“ znamená, kde se tu vzala a jak se o ní uvažovalo v posledních více než dvou stech letech? Kniha s podtitulem „stručná historie“, provází čtenáře cestou, která mu je v něčem povědomá a v něčem až překvapivě neznámá. Autorka si dala za úkol „zauvažovat nad úlohou hudby v životě Čechů, a také nad úlohou Čechů v životě hudby.“ V mozaice, ve které se potkává Bedřich Smetana, Karel Hašler i Ivan Martin Jirous, vyvstává inspirativní obraz hudby malého, občas i tragického, inspirativního či humorem oplývajícího národa. Vyprávění je rámováno na jedné straně tolerančním patentem a na druhé straně sametovou revolucí, neboť pro historické zhodnocení naší novodobé historie nám dosud chybí potřebný odstup.
Šupka, Ondřej: Druhý domov Antonína Dvořáka
Vyprávění o české hudbě se pochopitelně neobejde ani bez Antonína Dvořáka, který se v Reittererové knize několikrát objeví, zvláště při probírání bojů o Dvořáka , z dnešního pohledu poněkud trapné epizody z českých hudebních dějin. Ondřej Šupka se nicméně ve své publikaci věnuje jinému aspektu Dvořákovy osobnosti. Od roku 1880 trávil skoro každé léto (vyjma roku 1893, kdy pobýval v Americe) ve Vysoké u Příbrami, na panství svého švagra, hraběte Kounice. Později si zde odkoupil dům, vilu Rusalku. Ve Vysoké Dvořák vytvořil desítky svých slavných děl, a těšil se z každého pobytu: „Nejlepší je sedět na Vysoké, tam nejlépe pookřeju, poodpočinu,“ poznamenal jednou. Navzdory tomu, jak podstatná pro Dvořáka Vysoká byla, podle Šupky tomuto místu, jeho historii a především tamnímu životu Dvořákovy rodiny nebylo dosud věnováno dostatek pozornosti.
Morrison, Simon: Tchaikovsky's empire
Co je a není podstatné v životech dávno zemřelých skladatelů, se mění v závislosti na tématech naší žité současnosti. Od té doby, co ruská armáda rozpoutala válku na Ukrajině, nastalo v globálním měřítku přehodnocování ruského umění a umělců z blízké i dávnější historie. Biografie Petra Iljiče Čajkovského z pera kanadského muzikologa, profesora a spisovatele Simona Morrisona v tomto kontextu působí jako žádoucí a potřebný příspěvek do této debaty. Skladatele ve své prameny podepřené biografii zbavuje romantických nánosů i zjednodušujících výroků. Více než soukromý život či domnělé deprese se text soustředí na Čajkovského hudební, kariérní a společenské počínání. Zajímá ho vztah s evropským hudebním světem i carským imperiálním dvorem. Hudebník v knize nabývá nečekaných a doposud nezvyklých rozměrů člověka, který byl citlivý, ale i pragmatický a vstřícný ke svým mecenášům a objednavatelům.
Připravil Jiří Slabihoudek, Hudební oddělení Ústřední knihovny
Mohlo by vás zajímat
- Články Jiřího Slabihoudka o hudbě v časopise A2
- Profil Jiřího Slabihoudka v Českém rozhlasu
- Články Jiřího Slabihoudka v časopise hisVOICE
- Další novinky z Hudební oddělení Ústřední knihovny
Ilustrační obrázek Pixabay.com.