Vybíráme
1. 4. 2025, superadmin

Jan Mládek připomíná výročí 80 let od narození fenomenálního kytaristy Erica Claptona (30. března 1945).

Slovo „blues“ by se dalo přeložit tak trochu jako „chmury“ nebo zkrátka stav mysli ne dvakrát radostný. A je pravda, že nejstarší bluesové písně vzniklé na americkém Jihu mezi černošskými otroky v 19. století byly vesměs zhudebněnými stesky nad trpkým a krutým osudem jejich nositelů a zpívanými pro alespoň krátkou úlevu. Blues by prostě mělo být správně procítěné, aby mu šlo věřit. Krušné životní chvíle okusil i ten, o kom zde bude řeč, byť nežil před 150 lety v Americe. Naopak, žije stále, právě teď slaví osmdesátku, jmenuje se Eric Clapton a s blues a rockem spojil svou zářivou hudební kariéru.

První skupiny: Yardbirds a Bluesbreakers


Clapton (druhý zleva) se skupinou The Yardbirds v roce 1965, Wikimedia Commons

Narodil se na sklonku druhé světové války 30. března 1945 ve vesnici Ripley, kousek na jihozápad od Londýna. Už tehdy začala první komplikace jeho života. Jeho matkou byla totiž teprve šestnáctiletá Patricia Claptonová a malý Eric byl výsledkem jejího románku s mladým kanadským vojákem. Chlapec tak byl vychováván prarodiči a svojí matku považoval několik let za svou starší sestru. Takové rodinné rozvržení jednomu nepřidá, ale když začal Eric dospívat, většinu jeho náctiletých pochybností a stesků odnesla hudba. Stejně jako mnoho jeho anglických vrstevníků ovlivněných americkými deskami se i on nechal na začátku 60. let unést rokenrolovou a bluesovou horečkou. Výsledkem jeho mladické píle bylo v osmnácti letech angažmá u kapely Yardbirds, která patřila v první půlce šesedátých let k britské bluesrockové špičce. Její směřování se ale bluesovému puristovi Claptonovi nezdálo, a tak v roce 1965 sám odešel. Uchytil se na necelé dva roky jako velká muzikantská opora u tehdejšího krále britského blues Johna Mayalla a jeho skupiny Bluesbreakers. Z této spolupráce vzešla v roce ´66 slavná eponymní deska.

Byli tři: Cream


Clapton (vpravo) jako člen skupiny Cream, Wikimedia Commons

Eric Clapton ale toužil dělat si muziku podle svého, nebýt jen důležitou součástkou sice ceněné, ale nikoliv vlastní formace. A tak se ještě v šestašedesátém dohodl s baskytaristou Jackem Brucem a bubeníkem Gingerem Bakerem (kteří stejně jako on v předchozích letech prošli nejednou bluesovou, jazzovou i beatovou kapelou) a vznikla skupina Cream. Clapton slevil ze svých čistě bluesových nároků – populární hudba v Anglii i Americe mezitím totiž vykvetla do nebývalé krásy a rozmanitosti a pouhé omílání bluesových standardů už nestačilo. Cream sice vydrželi jen necelé tři roky, zato se zařadili mezi nejslavnější skupiny té éry. Skvěle propojili bluesové základy s pučící psychedelickou vlnou i zemitým rockem a především jejich druhé album Disraeli Gears z roku 1967 patří dodnes do zlatého fondu rockové historie. Potom se jejich potenciál vyčerpal a členové se v klidu domluvili na rozchodu.

Vedlejší aktivity


Blind Faith v roce 1969, Clapton stojí zcela vpravo, Wikimedia Commons

Eric Clapton na samém konci 60s v letech ´69 a ´70 stihl být ještě členem dvou krátkodobých formací Blind Faith a Derek and the Dominos (z tohoto období pochází např. velký hit Layla), doprovodit na turné na kytaru duo Delaney and Bonnie a rovněž nahrát své první, skutečně sólové album. Mimo to se během kariéry Cream spřátelil s kytaristou Beatles Georgem Harrisonem a to natolik, že byl dokonce přizván, aby s legendární kapelou nahrál kytarové sólo do slavné písně While My Guitar Gently Weeps. Stal se tak už v pětadvaceti letech jedním z nejuznávanějších rockových muzikantů a fanouškovská obec byla upřímně zvědavá, s čím přijde dál. Ve stejné době se ale také projevila další Claptonova životní potíž – sklon k závislostem.

Boj se závislostmi a sólová dráha


Eric Clapton v Barceloně, 1974, Wikimedia Commons

Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, na vrcholu slávy, zabředl do těžké závislosti na heroinu. Traduje se, že když kývl k účasti na Harrisonově benefičním Koncertu pro Bangladéš, ze svého jinak výtečného výkonu si nic nepamatoval. Z drogových spárů se dostal zhruba v polovině 70. let. Vrátil se k muzice a plně nastartoval svou sólovou kariéru. Deskami ­461 Ocean Boulevard (1974) nebo Slowhand (1977) dával v těch letech jasně najevo, že neztratil nic ze svého talentu. K blues postupně přidával nové hudební prvky a styly jako funk, reggae nebo country. Nejsilnější ale zůstával v bluesrockových vodách. V 80. letech, kdy se znovu propadl do závislosti, tentokrát na alkoholu, zaznamenal umělecký ústup ze scény a znovu zabodoval až albem Journeyman z roku 1989.

Slzy v nebi


Clapton v Praze v červnu 2013, Wikimedia Commons

O dva roky později, v březnu ´91, utrpěl Eric Clapton největší z osudových ran – jeho čtyřletý syn Conor tragicky zahynul po pádu z okna. Clapton pak svou bolest zvěčnil v jedné z nejslavnějších rockových balad všech dob – smutné a krásné Tears in Heaven. Po vyléčení se z alkoholismu se v devadesátých letech vrhl znovu do práce. Odložil experimenty a vrátil se k blues, v době, kdy už dávno nemusel nikomu nic dokazovat. Našel konečně klid v osobním i rodinném životě a zhruba od tohoto období, tj. nějakých třicet let nazpátek, nesou jeho hudební počiny punc sympatického rutinéra, který když už nepřekvapí, tak každopádně potěší a ubezpečí fanoušky, že se do starého železa ještě tak úplně nechystá. Alba jako From the Cradle (1994), Riding with the King (2000), Clapton (2010) nebo I Still Do (2016) budiž toho zdárným důkazem. Svůj životní příběh Eric Clapton rovněž více než upřímně popsal v úspěšné autobiografii z roku 2006 (česky vyšla o dva roky později).

Připravil Jan Mládek, Hudební oddělení Ústřední knihovny.

Mohlo by vás zajímat


Clapton při vystoupení v Royal Albert Hall v květnu 2017, Wikimedia Commons

Eric Clapton je ve fondu knihovny pochopitelně zastoupen nejedním knižním nebo audio- titulem, stejně jako notovými materiály.

Atributy k fotografiím

SDÍLET NA FACEBOOKU