Vybíráme
24. 9. 2024, superadmin

Jana Kozáková mapuje dílo Josefa Váchala, které se nachází v Oddělení vzácných tisků.

Letos v září uplyne 140 let od narození Josefa Váchala (1884–1969), svérázného malíře, grafika, typografa a spisovatele, jehož dílo bylo plně oceněno až po roce 1989. O Váchalově životě a díle vyšla celá řada publikací a jeho stěžejní práce v podobě reprintů se objevovaly již od počátku devadesátých let minulého století. Zasloužilo se o ně nakladatelství Paseka a Váchalovi se věnovalo i nakladatelství Trigon.

Také Oddělení vzácných tisků má ve svém fondu nevšední sbírku dnes už vzácných publikací, jejichž autorem je Josef Váchal nebo na kterých se tento umělec podílel svými ilustracemi nebo obálkou. Z těchto dvaceti šesti knih z let 1909 až 1946 vybírám ty, kterých si nejvíce považujeme.

Tip! Půjčte si knihy Josefa Váchala v katalogu, stáhněte si je z e-knihovny
nebo si projděte náš výběr na konci článku.

Vidění sedmera dnů a planet


Vidění sedmera dnů a planet – ukázka textu vyrytého do dřevěné desky

Váchalova kniha Vidění sedmera dnů a planet je první autorskou knihou Josefa Váchala a zároveň i první jeho knihou s vizionářskou tématikou. Jejím tématem je zjevení kosmických tajemství ve snu nebo ve změněném stavu vědomí. Na první straně knihy čteme: „Vidění sedmera dnů a planet – vypsání kterak tyto na zemi působí – do dřeva vyryl a v kůži svázal Josef Váchal MCMX“. Každá strana knihy je vlastně originálním grafickým listem vyrytým nožem do dřevěné desky, které si autor sám tiskl na ručním lisu. Zcela originální je i písmo, poměrně obtížně čitelné, inspirované gotikou. Stejným způsobem bylo vytvořeno i její bleděmodré přídeští (vnitřní strana knižní desky).

Kniha vyšla v roce 1910 v počtu padesáti výtisků, všechny jsou číslované, my máme dvacátou sedmou. Všechny exempláře Váchal vlastnoručně svázal (byl vyučeným knihvazačem) a do přední strany kožené desky otiskl reliéf vytvořený raznicí. Marcela Mrázová-Schusterová v knize Josef Váchal a kniha (1969) uvádí: „Patří k váchalovským paradoxům, že své knihy vlastně sám učinil nečtenými: jednak pro jejich nesnadnou dosažitelnost, v některých případech i pro obtížnou manipulaci a těžkou čitelnost původních písmen, v neposlední řadě i pro stylistické zvláštnosti svých textů. A tak se staly Váchalovy knihy bibliofilií par exellence, knihou pouze prohlíženou.“

Kniha je ve fondu Městské knihovny v Praze již dlouhá desetiletí. Je s podivem, že přečkala všechny cenzurní zásahy i zájem nenechavců, kteří jsou schopni knihu ukradnout kvůli své sběratelské vášni nebo za vidinou zisku. V roce 1942 musela být jako závadná vyloučena z fondu. Naštěstí nebyla zničena, ale zachráněna díky statečnosti našich knihovníků. Vidění sedmera dnů a planet bylo spolu s ostatními knihami autorů, které nacističtí cenzoři zakázali, dobře uschováno za zdí v suterénu knihovny na Mariánském náměstí. Po osvobození se zachráněné knihy vrátily opět do regálů.

Putování malého elfa


Titulní list ke knize Putování malého elfa

Putování malého elfa, jehož autory jsou Josef Váchal a Josef Šimánek, patří k našim nejcennějším bibliofiliím z počátku dvacátého století. Nestává se příliš často, že by k obrázkům někdo dodatečně napsal text. A to je právě náš případ. Váchalův cyklus patnácti černobílých dřevorytů s motivem elfa zaujal jeho přítele básníka Josefa Šimánka natolik, že se rozhodl k nim napsat úvodní mystickou báseň. Elf, nadpozemská bytost na své pouti objevuje svět. Poté, co jej pozná (řečeno básníkem): „ukryta v květu blatouchu čeká, až člověk zrádné myšlenky ze svého srdce vypudí… pak navrátí se k lidstvu zas…“.

Josef Váchal povzbuzený Šimáčkovým zájmem vydal malého elfa vlastním nákladem v roce 1911, a to na krásném ručním papíře v počtu sta číslovaných kusů. Zvolil poněkud atypický formát 31×24 cm. Je zajímavé, že přestože měl každý obrázek svůj název, Váchal je v knize neuvádí. Náš exemplář má číslo čtyřicet a je pozoruhodný především svou dedikací. Váchal jej totiž věnoval v listopadu 1912 svému příteli fotografovi Vladimíru Bufkovi.

Vladimír Jindřich Bufka je považován za jednoho z nejvýznamnějších reprezentantů umělecké fotografie začátku 20. století v Čechách a v celém Rakousku-Uhersku, kde také působil. Teprve v poslední době je jeho dílo objevováno veřejností.

Hora prorokův


Hora poroků – titulní list a frontispice

V roce 1912 se setkal Váchal s básníkem Jakubem Demlem. Z přátelství, které netrvalo dlouho, ale výrazně na Váchalovu tvorbu zapůsobilo, vzešla společná práce – české vydání knihy Hora proroků, jejíž autorkou je Kateřina Emmerichová. Kateřina Emmerichová byla německá augustiniánská řeholnice ze začátku devatenáctého století, která měla mystické zážitky. Překladatel Hory proroků Jakub Deml ji dokonce Váchalovi věnoval, jak se můžeme dočíst na začátku knihy. Knihu s Váchalovými dřevoryty vydal Deml v roce 1912 vlastním nákladem v počtu 300 výtisků. Marie Rakušanová ve Váchalově monografii nazvané Josef Váchal. Napsal, vyryl, vytiskl a svázal k těmto ilustracím uvádí: „Váchal v knize projevil mimořádnou schopnost synchronizace dřevorytů s poselstvím textů… Výjimečnost Demlova a Váchalova vztahu se projevila také v tom, že v případě Hory prorokův nechal Deml Váchala vstoupit do celkové úpravy knihy. Váchal určil počet dřevorytů, navrhl typografickou úpravu, zvolil typ písma a vybral papír.“ Náš výtisk je signován oběma umělci, jak překladatelem Jakubem Demlem, tak i ilustrátorem.

Mystikové a visionáři


William Blake z knihy Mystikové a visionáři

V letech 1911–1912 pracoval Váchal na cyklu deseti dřevorytů nazvaném Mystikové a visionáři, ve kterém jsou především zpodobněni křesťanští mystikové. Vedle nich tu ale najdeme i básníky jako byl Angelus Silesius nebo Angličan William Blake, který byl zároveň i malířem. Všichni mají jedno společné – jsou to extatici s velkým emocionálním nábojem. Nejedná se o klasické portréty, to by snad ani nebyl Váchal. Jsou to spíše ezoterické stylizace, které měly jednotlivé osobnosti charakterizovat. Váchal přiřazuje ke každému vyobrazení jakési predikáty. Například u Kateřiny Emmerichové jsou to slova: oheň, večeře, lůžko, vidění, zrak, oslátko, číslo 3, žlutá, zlato, písmeno I. Cyklus dřevorytů vytiskla v roce 1913 pražská tiskárna Politika v padesáti kusech. Jako vydavatelku označil Váchal svoji ženu Marii, která jej finančně podporovala.

Malíř na frontě


Původní dřevoryt ke knize Malíř na frontě

V knize nazvané Malíř na frontě (můžete si ji půjčit nebo stáhnout) sepsal Váchal vzpomínky na události ze svého nedobrovolného pobytu v Soči a v Itálii na rakousko-italské horské frontě v letech 1917–1918. Knihu vydala jako soukromý tisk Anna Macková v pražských Vršovicích v roce 1929. Poté co Váchalovi zemřela jeho žena Marie v roce 1922, stala se Anna Macková malířovou celoživotní družkou. Marie Rakušanová v již zmíněné monografii o tomto malíři uvádí: „Zachované rukopisy i vzpomínky z knihy Malíř na frontě zřetelně ukazují, jaký byl Váchalův svérázný návod na přežití. Váchal se otevřeně přiznává ke zbabělosti tváří v tvář nesmyslnému násilí, ochotně líčí své pokusy přechytračit systém rakouské armády a uniknout z jeho spárů. Někteří posuzovatelé Váchalovy válečné knihy tento jeho postoj přirovnávají k odzbrojujícímu idiotismu švejkování a zdůrazňují paralelu mezi Váchalovým malířem na frontě a Haškovými Osudy dobrého vojáka Švejka.“

V tiráži knihy dále čteme: „Tuto knihu napsal, 42 dřevorytů a 1 lineoryt k ní vyřezal a čtyřmi reprodukcemi dle fotografií doložil Josef Váchal, malíř a grafik.“ Vytištěno bylo 7 exemplářů na pravém japanu, 150 na holandském japanu a 300 na dobrém dřevaprostém papíře. Všechny výtisky číslovány a až do čísla 157. opatřeny podpisem autora. Oddělení vzácných tisků má ve svém fondu vedle vlastní knihy, která nese číslo exempláře 380 i 40 originálních ilustrací autorem podepsaných, které jsou vytištěny na japonském papíru a byly určeny pro prémiové vydání.

Pohádka o čertech

Obálka k nerealizované knize Pohádky o čertech

A ještě jednou zvláštností se můžeme pochlubit. Je to obálka ke knize Pohádky o čertech, kterou měl vydat v roce 1944 pražský nakladatel Václav Pour. I když k ní Váchal vytvořil dřevoryty a obálku, kniha nikdy nevyšla. Poura údajně negativně ovlivnil typograf Oldřich Merhaut, který pro Poura pracoval a svérázného Váchala nesnášel.

Připravila Jana Kozáková, Oddělení vzácných tisků.

Mohlo by vás zajímat

Josef Váchal ve fondu knihovny a Oddělení vzácných tisků – najdete zde Váchalova autorská díla i ilustrace ke knihám dalších spisovatelů.

Chcete si knihy a časopisy prohlédnout? Můžete se také objednat do oddělení vzácných tisků. Do vzácných tisků je třeba se předem objednat. Badatelna je přístupná všem objednaným čtenářům Městské knihovny v Praze starším 18 let, kteří nemají vůči knihovně peněžitý dluh nebo nevrácenou výpůjčku, jejíž výpůjční lhůta už uplynula. Objednat tisky je třeba nejméně 48 hodin předem. Po objednání čtenáři přijde potvrzující e-mail a pak může přijít do badatelny.

Jak se k nám dostanete? Tramvají číslo 1, 2, 25 do zastávky Střešovická vozovna nebo tramvají číslo 22 do zastávky Brusnice. Z tramvajové zastávky Brusnice zabočit do ulice U Brusnice (podél tramvajové trati), budova se nachází na konci ulice po pravé straně.

www.mlp.cz/vzacnetisky

Ilustrační obrázek v perexu: Josef Váchal, AnonymousUnknown author, Public domain, via Wikimedia Commons.

SDÍLET NA FACEBOOKU