Vybíráme
23. 5. 2024, WEBREDAKTOR

Letos v dubnu uplynulo 170 let od úmrtí Antonína Jungmanna, mladšího bratra známého jazykovědce Josefa Jungmanna.

Antonín Jungmann (1775–1854) byl rovněž významnou osobností českých dějin první poloviny devatenáctého století. Jeho oborem byla medicína, konkrétně porodnictví. O tom, že měl Josef Jungmann slavného bratra, se dnes už málo ví. A je to škoda, protože to byl stejně jako Josef velmi zajímavý člověk.

Úvod do babení – „bible“ pro porodníky a porodní báby


Úvod do babení z roku 1804 – titulní list

Antonín Jan se narodil v Hudlicích v roce 1775 jako sedmé dítě místního ševce a stejně jako jeho bratr vystudoval piaristické gymnázium v Praze. Ve studiích pokračoval na pražské filozofické fakultě a po jejím absolvování zde vystudoval ještě medicínu. Ve svých devětadvaceti letech napsal svoji nejvýznamnější knihu Úvod do babení, která pojednávala o porodnictví a byla určena porodním bábám (dnes bychom řekli porodním asistentkám). Je to první kniha v tomto oboru, která vyšla v češtině. Porodní báby se tak mohly poprvé seznámit s radami lékaře a dočíst se o možných komplikacích, ke kterým může u porodu dojít. Učebnice vyšla poprvé v roce 1804 a její autor ji třikrát přepracoval. Poslední vydání z roku 1842 už nese název Umění porodnické. Kniha stala se velmi vyhledávanou pomůckou, a to nejen pro porodní báby, ale i pro lékaře.

V roce 1811 byl Antonín jmenován profesorem porodnictví na pražské lékařské fakultě. Postupně se mu podařilo vybudovat z porodnice u Apolináře na svou dobu velmi dobře vybavené pracoviště (tehdy bylo jedno z největších v Evropě), kde se kromě lékařů vzdělávaly i porodní báby. Ty musely u Apolináře absolvovat vedle teoretické výuky i dvouměsíční praxi a teprve pak mohli složit povinnou zkoušku. Díky vysoké úrovni vzdělávání porodních asistentek, o kterou se v porodnici u Apolináře Antonín Jan Jungmann zasloužil, bylo určitě zachráněno mnoho dětí i jejich matek. A nepochybně k tomu přispěla i jeho slavná učebnice.

Porodnictví bylo v minulosti na okraji zájmu lékařů


Ilustrace z knihy Úvod do babení

Abychom mohli posoudit situaci v porodnictví na počátku devatenáctého století, je třeba podívat se, jak to bylo dříve. Porodnictví ve středověku, ale i později, stálo stranou zájmu lékařů. Budoucí lékaři se tímto oborem ani gynekologií nezabývali. Jedinou pomocnicí ženy při porodu zůstávala po dlouhá staletí porodní bába, dnes bychom řekli porodní asistentka. Babictví se vlastně stalo řemeslem. Ženy, které jej provozovaly, se vzdělávaly na základě ústně předávaných informací, ale hlavně tím, že se účastnili porodů jako asistentky svých starších kolegyní. Ty si tak „vychovávaly“ své nástupkyně.

Teprve za dob vlády Marie Terezie vstoupil v platnost Nový Generální zdravotní řád pro České království, který stanovil povinnosti lékařů, ranhojičů a také porodních bab. Porodní báby musely absolvovat kurz a složit zkoušku.

A. Jungmann tvůrcem české lékařské terminologie


O sedmeru dobytka domácího – titulní list

Antonín Jungmann měl kromě lékařských, pedagogických a organizačních schopností i jazykový talent. Když jeho starší bratr Josef Jungmann sestavoval svůj německo-český slovník, Antonín mu pomáhal s českou lékařskou terminologií. Věra Vránová ve své knize Historie babictví a současnost porodní asistence (Univerzita Palackého, Olomouc 2007) píše, že to byl právě Antonín Jungmann, který vytvořil řadu českého názvosloví v lékařství. Jsou to např. slova bránice, hrdlo, lebka, šlacha, páteř a řada dalších. Pro české čtenáře přeložil z němčiny velmi oblíbeného Domácího lékaře od Jindřicha Felixe Paulického a dokonce překládal i z francouzštiny pod pseudonymem Lidumil. Šíře jeho zájmů byla velmi široká. Je podivuhodné, že tento lékař zvládl i veterinu. Napsal dvě knihy o léčení koní a jednu knihu o chovu a nemocech dobytka. Na wikipedii se dočteme, že Antonín Jungmann významně přispěl i k rozšíření zájmu o sanskrt a k poznání Indie a její staré kultury.

A ještě jedna zajímavost nakonec. V  roce 1838 byl Antonín zvolen jedním z prvních českých rektorů Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze, jak se tehdy Karlova Univerzita nazývala. Po něm zastával tuto funkci jeho bratr Josef Jungmann, uznávaný jazykovědec. To se v dějinách univerzit málokdy stává, že by dva bratři po sobě byli rektory. Antonín Jungmann zemřel roku 1854 v Praze a byl pohřben do rodinného hrobu na Olšanských hřbitovech, kde odpočívá i jeho bratr Josef.

Připravila Jana Kozáková, Oddělení vzácných tisků

Mohlo by vás zajímat

Antonín Jungmann ve fondu Oddělení vzácných tisků:

Chcete si knihy a časopisy prohlédnout? Můžete se také objednat do oddělení vzácných tisků. Do vzácných tisků je třeba se předem objednat. Badatelna je přístupná všem objednaným čtenářům Městské knihovny v Praze starším 18 let, kteří nemají vůči knihovně peněžitý dluh nebo nevrácenou výpůjčku, jejíž výpůjční lhůta už uplynula. Objednat tisky je třeba nejméně 48 hodin předem. Po objednání čtenáři přijde potvrzující e-mail a pak může přijít do badatelny.

Jak se k nám dostanete? Tramvají číslo 1, 2, 25 do zastávky Střešovická vozovna nebo tramvají číslo 22 do zastávky Brusnice. Z tramvajové zastávky Brusnice zabočit do ulice U Brusnice (podél tramvajové trati), budova se nachází na konci ulice po pravé straně.

www.mlp.cz/vzacnetisky

Ilustrační obrázek v perexu: Lékař Antonín Jan Jungmann, neznámí, Public domain, via Wikimedia Commons. Ostatní archiv Oddělení vzácných tisků.

SDÍLET NA FACEBOOKU