Vybíráme
14. 3. 2024, WEBREDAKTOR

Tomáš Dušátko rekapituluje význam Antonína Sovy pro českou literaturu i Městskou knihovnu v Praze.

V únoru 2024 jsme si připomněli 160. výročí narození Antonína Sovy, jednoho z předních českých básníků, muže, který byl díky své knihovnické práci více než dvacet let neodmyslitelně spjat s historií Městské knihovny v Praze. Tip! Půjčte si knihy Antonína Sovy v katalogu nebo si projděte výběr na konci článku.

Sovova mladá léta a počátky literární tvorby

Antonín Sova se narodil 26. února 1864 v rodině venkovského učitele v Pacově. Již v roce 1866 se rodina přestěhovala do nedalekého Lukavce, kde Antonínův tatínek získal místo učitele. Dětství a mládí Antonína Sovy je tak spojeno právě se zdejším krajem, který se mnohokrát objevuje jako inspirační zdroj v jeho pozdější poezii. V Lukavci Sova prožíval první milostná vzplanutí a zde se v roce 1878 musel vyrovnávat se smrtí milované maminky, ke které ho vázalo silné citové pouto.


Portrét Antonína Sovy, fond Oddělení vzácných tisků

Protože byl velmi pilným a schopným žákem, začal v roce 1876 se studiem na gymnáziu, nejprve v Pelhřimově, později v Táboře. V této době měl velmi napjaté vztahy se svým otcem. Ten se v roce 1879 znovu oženil a mladý budoucí literát tento manželský svazek od počátku neuznával. Tehdy rovněž dochází k setkání, které předurčilo jeho budoucí životní cestu. V Lukavci se objevila Jana Frídová, sestra Jaroslava Vrchlického a později i další básníkova sestra Ema. Velmi rychle si porozuměli a mladý student Antonín se do obou mladých žen platonicky zamiloval. V roce 1881 přestoupil Sova na gymnázium do Písku, tehdy nejvýznamnějšího kulturního ohniska jižních Čech.

V době píseckých studií začíná, s nezištnou pomocí Adolfa Heyduka, s básnickou tvorbou. Své verše publikuje nejdříve v místních studentských časopisech, později i v Lumíru, Květech či Světozoru. V těchto prvních letech tvoří svá díla pod pseudonymy. Svá středoškolská studia ukončuje v roce 1885 maturitou. Poté začal studovat v Praze práva, avšak tento obor jej nijak nenaplňoval, proto studia předčasně ukončil. Tehdy mu pomohli Adolf Heyduk a Jaroslav Vrchlický. Jejich přímluvou získal místo v redakci tehdy vznikajícího Ottova slovníku naučného, vydržel zde ale jen několik měsíců, do jara 1887. Díky opětovné nezištné pomoci Vrchlického se stal úředníkem zdravotního referátu na pražském Magistrátu. V této době se již naplno věnoval literatuře. V roce 1887 založil s dalšími svými slavnějšími kolegy Spolek českých spisovatelů – beletristů Máj a zhruba ve stejné době vstoupil do Umělecké besedy, kde se záhy stal jejím knihovníkem. Tehdy ještě nepochybně netušil, že s knihami a knihovnictvím následně spojí profesně svůj život na dlouhá léta.


Antonín Sova: Jasná vidění – titulní list, fond Oddělení vzácných tisků

Dvaadvacet knihovnických let

Se vznikem Městské knihovny v Praze je spojeno datum 1. července 1891. Její původní umístění bylo v bývalé svatováclavské trestnici na Zderaze, tyto prostory ale brzo nevyhovovaly, a tak se knihovna často stěhovala.

V červenci 1898 vypsala městská rada konkurs na obsazení míst městského knihovníka a jeho zástupce. Sešly se desítky nabídek. Antonín Sova ve své žádosti zdůraznil svou knihovnickou praxi v Umělecké besedě, znalost literatury i svou dosavadní literární činnost. Po dlouhých jednáních městské rady bylo 3. října 1898 rozhodnuto, že se knihovníkem obecní knihovny hlavního města Prahy stane Antonín Sova. Tak začala Sovova profesní kariéra v pražské městské knihovně, trvající více než dvě desetiletí. Od počátku své práce si Sova uvědomoval nutnost modernizace knihovny i jejích činností podle zahraničních, zejména západoevropských vzorů. V roce 1901 tak byl vyslán na studijní cestu do Německa a Belgie. Přivezl si odsud velké množství postřehů a inspirativních nápadů, jak v budoucnu knihovnu vylepšit.

Mezi jeho zásluhy patří vybudování výpůjčního systému a přepracování výpůjčního řádu. Zavedl systém knižních lístků vkládaných do svazků a obsahujících název knihy a signaturu a inicioval vznik autorského a názvového katalogu. Již v době výkonu jeho funkce se začala knihovna potýkat s prostorovými problémy. Tehdejší prostory ve Spálené ulici naprosto nestačily neustále se rozšiřujícímu se fondu i rostoucímu zájmu čtenářů. Místnosti,v nichž byla knihovna umístěna byly, řečeno samotným Sovou, „nevhodny, neskladny“. Jeho požadavky na výstavbu nové moderní budovy nebyly vyslyšeny. Snad ještě nenastal ten správný čas…

Jediným hmatatelným výsledkem jeho snah bylo přestěhování knihovny v roce 1903 do klasicistního domu č. p. 98 na Mariánském náměstí. K určitému zlepšení tím došlo, avšak na výstavbu skutečně reprezentativního sídla musela knihovna a celá pražská kulturní veřejnost vyčkat až do dvacátých let. Budova postavená zhruba na místech té dosavadní předstihla svou dobu a stala se jednou z nejmodernějších staveb svého druhu v Evropě. Brány čtenářům a uživatelům otevřela 29. října 1928, v rámci oslav 10. výročí vzniku samostatné ČSR. Významné zásluhy si v této záležitosti připsal druhý ředitel Městské knihovny v Praze dr. Jan Thon (1886–1973).


Původní budova Městské knihovny na Mariánském náměstí, fond Oddělení vzácných tisků

Na počátku dvacátého století nastal problém s dostupností knihovny pro čtenáře z odlehlejších čtvrtí Prahy. Antonín Sova tak v této době iniciuje založení poboček, které by obsloužily právě tyto čtenáře „z daleka“. V době Sovova působení jich bylo zprovozněno sedm a nebýt války mohlo jich být ještě více. V roce 1905 vznikla pobočka na Hradčanech, o něco později pak na Novém Městě, na Malé Straně, na Vyšehradě, v Holešovicích a v Libni. Antonín Sova působil v knihovně do roku 1920, kdy odešel do výslužby. Jeho následovníkem ve funkci se stal, jak již bylo zmíněno, dr. Jan Thon (1886–1973), na jehož knihovnické práci staví z velké části knihovna dodnes.

Zde je na místě vysvětlit a opravit jeden všeobecně rozšířený omyl. Antonín Sova je obvykle označován jako první ředitel Městské knihovny. Tvrzení je to pravdivé, ale nikoliv zcela přesné. Sova byl jmenován v roce 1898 pouze do funkce městského knihovníka, nebyl tedy ředitelem, tato funkce v té době ani neexistovala. Funkci „ředitele obecní knihovny král. hl. města Prahy“ získal až v roce 1910 a až tehdy se stal opravdovým prvním ředitelem knihovny.

Literární odkaz Antonína Sovy

Ač je knihovnická praxe Antonína Sovy pro Městskou knihovnu mimořádně významná, širší veřejnosti je znám takřka výhradně jako básník a prozaik. V jeho literárním odkazu hraje zásadní roli zejména lyrická poezie, kterou píše, po prvních již zmíněných nesmělých začátcích, zejména od 90. let 19. století. Toto tvůrčí období je tak například reprezentováno sbírkami Realistické sloky (1890), Květy intimních nálad či Vybouřené smutky (1897). Na počátku 20. století se pak vedle poezie věnuje i próze, především lyrizovaným románům, mezi které patří Ivův román (1902), Výpravy chudých (1903) a Tóma Bojar (1910).

V roce 1903 vychází v nové edici Povídky a menší črty napsané již dříve. Nadále tvoří i poezii. Mezi nejvýznamnější sbírky této doby patří Lyrika lásky a života (1907). Výrazný vliv na básníkovu tvorbu má období 1. světové války, kdy se prohlubují jeho zdravotní problémy. Odraz doby Sova zachycuje ve verších vlasteneckého charakteru, zveřejněné v roce 1918 v souboru Zpěvy domova. Obdobně je zaměřena i sociálně laděná novela Pankrác Budecius, kantor (1916), odehrávající se v 18. století na jihočeském venkově.


Antonín Sova: Pankrác Budecius, kantor – obálka, fond Oddělení vzácných tisků

Ve stejném roce vychází i veršovaná pohádka O vysvobození prince Jirky, dílo v jeho tvorbě naprosto výjimečné a netypické. Zajímavý ilustrativní doprovod k němu u vytvořil Alois Moravec (1899–1987) a pravděpodobně se jedná o jeho uměleckou prvotinu. Po roce 1918, v okouzlení daném vznikem samostatného Československa, Sova reaguje na atmosféru celospolečenské radosti a nadšení rétorickými verši obsaženými ve sbírkách Krvácející bratrství (1921) a Jasná vidění (1922). V tomto pozdním tvůrčím období dosahuje Sovova lyrika svého kvalitativního vrcholu. Jeho básně té doby charakterizuje výrazná estetika a mimořádná dávka vroucnosti a pokory. Lze se o tom přesvědčit ve sbírkách Básníkovo jaro (1921) či v Básních nesobeckého srdce (1922).


Antonín Sova: O vysvobození prince Jirky, titulní list s frontispisem, fond Oddělení vzácných tisků

Léta vrcholné literární tvorby Antonína Sovy jsou spojena s jeho pokračující nemocí. Po roce 1920 již prakticky nevychází ze svého bytu na rohu Pařížské a Široké ulice, kam za ním přicházejí jeho přátelé i mladé nadějné osobnosti české literárního a kulturního života. Při příležitosti oslav 60. narozenin v roce 1924 mu jeho dlouholetý přítel, literární kritik a novinář František Xaver Šalda věnuje esej nazvanou jednoduše Antonín Sova. Na konci své životní pouti se Sova vrací do svého rodného kraje, do míst mu nejbližších, do Lukavce a Pacova. Právě ve svém rodném městě 16. srpna 1928 tento svět ve věku čtyřiašedesáti let opouští. V únoru 1934, kdy si celá česká kulturní veřejnost připomíná básnikovy nedožité sedmdesátiny, je v parku (nesoucím dnes jeho jméno) na okraji Pacova do žulového pomníku uložena urna s popelem Antonína Sovy. Pomník je opatřen pamětní deskou s nápisem:

„Básník Antonín Sova. *26. II. 1864 +16. VIII. 1928 v Pacově. Zde uložen popel jeho. Kruh se uzavírá.“

Připravil: Tomáš Dušátko, Oddělení vzácných tisků.

Mohlo by vás zajímat

Knihy Antonína Sovy a další texty o něm ve fondu Oddělení vzácných tisků:

Chcete si knihy a časopisy prohlédnout? Můžete se také objednat do oddělení vzácných tisků. Do vzácných tisků je třeba se předem objednat. Badatelna je přístupná všem objednaným čtenářům Městské knihovny v Praze starším 18 let, kteří nemají vůči knihovně peněžitý dluh nebo nevrácenou výpůjčku, jejíž výpůjční lhůta už uplynula. Objednat tisky je třeba nejméně 48 hodin předem. Po objednání čtenáři přijde potvrzující e-mail a pak může přijít do badatelny.

Jak se k nám dostanete? Tramvají číslo 1, 2, 25 do zastávky Střešovická vozovna nebo tramvají číslo 22 do zastávky Brusnice. Z tramvajové zastávky Brusnice zabočit do ulice U Brusnice (podél tramvajové trati), budova se nachází na konci ulice po pravé straně.

www.mlp.cz/vzacnetisky

Ilustrační obrázek v perexu: Antonin Sova v roce 1922. See page for author, Public domain, via Wikimedia Commons.

SDÍLET NA FACEBOOKU