Vybíráme
5. 1. 2024, WEBREDAKTOR

I v novém roce se zabýváme Santiniho tvorbou a osobností. Svůj pohled tentokrát přináší Tomáš Dušátko z Oddělení vzácných tisků.

Všeobecně uznávaná platná pravidla týkající se jednotlivých uměleckých slohů hovoří jasnou řečí. Každý ze stylů má svoje konkrétní a svébytné projevy ve všech oborech umění, architekturu nevyjímaje. Typický charakter mají stavby období románského, gotického, renesančního, barokního či třeba secesního. Každé takové období má své jedinečné znaky a každé je reprezentováno množstvím umělců, kteří v souladu s nimi tvořili svá díla. A pak je tu styl, který v sobě spojuje výrazové prostředky gotiky s monumentalitou a reprezentativností baroka. Styl naprosto jedinečný, jenž se rozvinul na počátku 18. století výhradně v prostředí českých zemí a je reprezentován dílem jediného architekta, skutečného Mistra svého oboru, Jana Blažeje Santiniho-Aichela, jehož 300. výročí úmrtí jsme si připomněli 7. prosince 2023.


Klenba a lucerna kostela Nanebevzetí Panny Marie v Kladrubech

Genius přichází

Když Santini přišel 3. února 1677 v Praze na svět, nikdo nemohl předpokládat, že z neduživého a ochrnutého chlapce vyroste geniální architekt, nad jehož stavbami se nám dodnes tají dech. Janova rodina měla italské kořeny, jeho otec byl vysoce váženým pražským kameníkem a tak se předpokládalo, že syn bude pokračovat v otcově řemesle. Tomu však zabránila již zmíněná nemoc. I když se kamenictví nakonec vyučil, mnohem víc jej to táhlo k čistě uměleckým oborům – zejména k architektuře a malířství. V té době bylo pro něj zásadní událostí seznámení se s tvorbou Jana Baptisty Matheye (1630–1695), v Čechách působícím barokním malířem a architektem. Po Matheyově smrti převzal a dokončil některé jeho projekty. Pravděpodobně v roce 1696 se vydal na vandrovní cestu po jižní Evropě. Dorazil rovněž do Říma, v té době skutečné mekky barokního umění. Zde se seznámil s dílem nejslavnějšího stavitele té doby, Francesca Borrominiho a zřejmě zde získal kvalifikaci architekta. Na přelomu 17. a 18. století již samostatně projektoval a dohlížel na realizace vlastních staveb. V Itálii byl Santini okouzlen gotickými prvky v barokních stavbách. Gotiku počal vnímat jako stále aktuální a živý styl a rozhodl se ve svých vlastních realizacích jej navzájem propojit s tehdy moderním barokem. V roce 1700 byl poprvé „zasmluvněn“ opatem Wolfgangem Lochnerem, který Santiniho požádal o obnovu konventu cisterciáckého kláštera na Zbraslavi. Již na této jeho první velké zakázce lze vysledovat typické rysy, charakteristické pro jeho stavby. Zbraslavský konvent je však pouhou předehrou k věcem příštím…

Ve službách opatů


Klenba hlavní lodi chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci u Kutné Hory

V roce 1703 byl Santini osloven opatem kláštera v Sedlci u Kutné Hory Jindřichem Snopkem v záležitosti obnovy tamějšího konventního chrámu Nanebevzetí Panny Marie a Sv. Jana Křtitele. Jak se můžeme dodnes přesvědčit, zde již architekt rozvinul svou genialitu naplno. Jejím důkazem jsou například šnekovitá schodiště navržená bez středního vřetene. Pozoruhodné je též využití přirozeného světla pro osvětlení chrámu, které vytváří v celém prostoru dojem prozářenosti, zároveň zvýrazňuje oltář a chrámové sloupy. Efektnímu dojmu napomáhá i celkově překvapivě úzký prostor s působivou klenbou hlavní lodi. V následujících letech dosahuje Santiniho tvorba naprostého vrcholu. Toto období je charakterizováno prací pro dva další církevní hodnostáře – opata kláštera ve Žďáru nad Sázavou Václava Vejmluvu a Evžena Tytla, zastávajícího stejnou funkci v cisterciáckém klášteře v Plasích na severním Plzeňsku.

Žďárské intermezzo


Interiér kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře

Václav Vejmluva pozval Santiniho do žďárského kláštera poprvé v roce 1706. Vzájemně se obohacující spolupráce mezi objednatelem a architektem trvala dlouhých sedmnáct let. Jejím výsledkem byla proměna celého regionu na nejkomplexnější a nejvýznamnější ohnisko barokní gotiky v Evropě. Santini úpravy celého areálu zahájil přestavbou konventního kostela a pokračoval výstavbou mnoha dalších budov včetně morového hřbitova, hřbitovního kostelíka i tzv. Studniční kaple. Nejvýznamnějším projektem zde však byl poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře, který svou mimořádnou architekturou a uměleckým ztvárněním nemá v celosvětovém měřítku obdobu. Kostel byl postaven v dominantní poloze nad areálem kláštera v pěticípém půdorysu, vycházejícím z křesťanské symboliky. Tato symbolika je přenesena i na ambity s pěti kaplemi, které stavbu oddělují od vnějšího světa. Santiniho projekty se díky opatu Vejmluvovi neomezily jen na samotný Žďár, ale vytvořily barokní krajinu celé oblasti. Dodnes tak můžeme obdivovat nádheru kostelů v Bobrové, Obyčtově nebo ve Zvoli.

Zázrak v bažinách


Santiniho architektonický odkaz je v klášteře v Plasích zcela viditelný

V údolí řeky Střely severně od Plzně najdeme v Plasích velkolepý komplex někdejšího cisterciáckého kláštera, na němž najdeme další otisky Santiniho geniality. Osvícený opat Evžen Tyttl oslovil Santiniho na začátku 18. století. Cílem byla výstavba konventní budovy, ke které architekt přistoupil s nebývalou dávkou odvahy a technické zdatnosti. Kromě umělecké monumentality zde musel Santini vyřešit problém založení stavby v bažinaté půdě na březích řeky Střely. Jeho dílem je zde rovněž systém podzemního vodního systému stavby, navržený pomocí dubových pilotů, nesoucími rošt tvořený dubovými trámy. Na této konstrukci stabilně zaplavené vodou a doplněné přívodními a odvodními kanály navrhl architekt samotný objekt barokního konventu. V interiéru budovy dominují halová schodiště doplněná šnekovitými schodišti, nechybí kapitulní síň a kaple sv. Bernarda. Opatovy záměry zahrnovaly i výstavbu nového chrámu, který měl být největší kostelní stavbou v českých zemích, nebyl však nikdy realizován. Obdobně jako na Vysočině se Santini i zde neomezil jen na klášterní areál v Plasích. Z jeho dalších staveb je třeba zmínit kapli Jména Panny Marie v Mladoticích, postavenou v letech 1708–1710, tedy ještě před zahájením přestaveb v Plasích. Na této kapli si opat Tyttl poprvé vyzkoušel mistrovy schopnosti a zároveň byl svědkem skutečné umělcovy virtuozity. Ten stavbu pojal jako šestiúhelník s dominantním motivem hvězdy. Dalším vynikajícím projektem v tomto regionu byl poutní areál v Mariánské Týnici u Kralovic, zahrnující chrám Zvěstování Panně Marii, proboštství a oboustranné ambity. Stavba byla zahájena v roce 1711 a díky své komplikovanosti probíhala značně pomalu, dokončena tak byla až v roce 1764, dlouho po architektově smrti. Východní ambit s třemi nárožními kaplemi byla pak dostavěn až v letech 2018–2020. Teprve před třemi lety tak celý areál získal podobu, jakou mu Santini zamýšlel dát již na počátku 18. století.

Stavba hodná Mistra

V krajině západně od Plzně, na strategicky výhodném místě na trase spojující Čechy s Bavorskem, byl v roce 1115 knížetem Vladislavem I. založen benediktinský klášter v Kladrubech u Stříbra. Klášter byl v roce 1233 doplněn románskou trojlodní bazilikou. Na počátku 18. století byla již bazilika v havarijním stavu, naštěstí pro ni se opatem kláštera v té době stal Maurus Finzguth, který v roce 1710 vypsal „výběrové řízení“ na zásadní přestavbu chrámu. Ze dvou projektů vybral ten náročnější a rozsáhlejší Santiniho, Kryštof Dietzenhofer neuspěl. Od roku 1712 tak začala v Kladrubech vznikat nevídaná stavba ve stylu barokní gotiky. Do dnešních dnů je nejtypičtější součástí kostela Nanebevzetí Panny Marie, sv. Wolfganga a sv. Benedikta monumentální kupole, prosvětlující spolu s lucernou s mariánskou korunou interiér chrámu. Zajímavostí je, že Santini navrhl pro Kladruby i hlavní oltář. Při stavbě klášterního chrámu v Kladrubech již mohl architekt využít zkušenosti získané při přestavbě katedrály v Sedlci a dál je rozvinout do výjimečné umělecké formy.

Santini jedinečný a neopakovatelný


Poutní chrám Nanebevzetí Panny Marie a proboštství v Mariánské Týnici

Unikátní postupy využívané mistrem Santinim v architektonicko-uměleckých návrzích jednotlivých staveb nemají v historii umění srovnání. Vycházejí z hlubokého průzkumu symboliky křesťanské víry a ideálním způsobem se zhmotňují v jednotlivých projektech. Santiniho architektura tak přesahuje estetické formy doby svého vzniku a výrazným způsobem svoji dobu předbíhá. V této souvislosti lze uvést více než výstižná slova znalce jeho díla historika umění Mojmíra Horyny „Kompozice Santiniho staveb ignoruje vědomě zákony stavebnosti hmotných těles.“ Unikátní pohled na vývoj sakrální architektury v českých zemích, založený na objevu jednotné kompoziční sítě, používané v půdorysech staveb najdou hlubší zájemci o tuto problematiku v obsáhlé publikaci Ladislava Moučky Jan Blažej Santini Aichel – geometrický odkaz českého středověku vrcholnému baroku. Lze se jenom domýšlet, jaké další architektonické a umělecké klenoty mohl mistr Santini postavit, kdyby mu byl osudem vyměřen delší pozemský čas než pouhých šestačtyřicet let.

Připravil: Tomáš Dušátko, Oddělení vzácných tisků

Mohlo by vás zajímat

Jan Blažej Santini-Aichel k půjčení

Všechny tyto knihy si můžete půjčit v knihvně. Můžete se také objednat do oddělení vzácných tisků. Do vzácných tisků je třeba se předem objednat. Badatelna je přístupná všem objednaným čtenářům Městské knihovny v Praze starším 18 let, kteří nemají vůči knihovně peněžitý dluh nebo nevrácenou výpůjčku, jejíž výpůjční lhůta už uplynula. Objednat tisky je třeba nejméně 48 hodin předem. Po objednání čtenáři přijde potvrzující e-mail a pak může přijít do badatelny.

Jak se k nám dostanete? Tramvají číslo 1, 2, 25 do zastávky Střešovická vozovna nebo tramvají číslo 22 do zastávky Brusnice. Z tramvajové zastávky Brusnice zabočit do ulice U Brusnice (podél tramvajové trati), budova se nachází na konci ulice po pravé straně.

www.mlp.cz/vzacnetisky

Ilustrační fotografie Poutního chrámu Nanebevzetí Panny Marie a proboštství v Mariánské Týnici je z archivu Tomáše Dušátka. Ostatní obrázky pocházejí z webu www.santini.cz a publikujeme je s laskavým svolením.

SDÍLET NA FACEBOOKU