Bezručovy Slezské písně v úpravě Vojtěcha Preissiga.
V tomto roce si připomínáme jedno skoro zapomenuté výročí: sto dvacet let od vydání Slezského čísla, prvního vydání básní Petra Bezruče, které známe pod názvem Slezské písně. Tato sbírka všeobecně známých veršů se dočkala mnoha různých podob, některé básně vycházely i samostatně. My si povíme o jednom z nezajímavějších vydání, které uchováváme v oddělení vzácných tisků. Jsou to Slezské písně v úpravě Vojtěcha Preissiga.
Obálka Slezského čísla
Bezruč a Preissig
Když si grafik Vojtěch Preissig v roce 1905 otevřel na pražských Královských Vinohradech svůj grafický ateliér, hledal pro svůj podnik zajímavé zakázky. Roku 1907 se rozhodl oslovit Vladimíra Vaška píšícího pod pseudonymem Petr Bezruč, zda by mohl dostat souhlas k vydání jeho básní. Bezručovy básně začaly od roku 1899 vycházet v beletristické příloze časopisu Čas. Okamžitě se setkaly s nevídaným ohlasem zejména mezi obyvateli Ostravska. Velmi výstižně tyto básně charakterizuje autor hesla na wikipedii: „Naprosto ojedinělé verše útočně promlouvající za sociální a národní zájmy českých obyvatel Slezska nemají svou genezí, stylem ani dalším osudem v české literatuře obdobu“. Básně z přílohy Času vyšly samostatně v roce 1903 pod názvem Slezské číslo, ale bez uvedení autora.
Bezručovy Slezské písně z roku 1909 patří
k jedné z nejlépe graficky vypravených knih vydaných na počátku
20. století u nás.
Ale vraťme se k Vojtěchu Preissigovi. Petr Bezruč dal Preissigovi k vydání souhlas s podmínkou, že v knize nebude uvedeno jeho jméno. A protože zájem o vydání Bezručových básní měl i nedávno založený Spolek českých bibliofilů, se kterým byl grafik v kontaktu, došlo k dohodě -spolek vydá v roce 1909 sbírku v počtu 500 kusů pro své předplatitele, Preissig se postará o výtvarnou stránku knihy a zařídí její tisk. Kniha s názvem Slezské písně měla vyjít v roce 1909, ale Preissig se s její přípravou opozdil. Některá místa, která jsou ve sbírce zmíněna, osobně navštívil, aby poznal prostředí, které dílo inspirovalo. Slezské písně spatřily světlo světa až v únoru 1910. Spolek českých bibliofilů je proto rozesílal svým předplatitelům jako členskou prémii za rok 1909.
Preissig: jedinečný typograf
Preissig byl nejen skvělý grafik, ale i jedinečný typograf a grafickou úpravou této knihy značně předběhl dobu. Pro písně zvolil anglické písmo Arlington, které s obdivuhodnou lehkostí doplnil o české háčky a čárky. Každá báseň má dvoubarevnou iniciálu, jejíž velké černé písmeno se pojí s textem i písmem. Na svou dobu velmi moderní jsou i tři dřevorytové ilustrace. Zobrazení zámku Plumlova je považováno za jednu z prvních skutečně abstraktních ilustrací u nás.
Ukázka anglického písma Arlington
Básníkovo utajované autorství vyřešil Preissig šalamounsky – některé stránky ručního papíru nesou vodoznak Bezruč. V roce 1910 vydal Preissig ke Slezským písním dodatky vyzdobené jedním dřevorytem, které byly určeny pouze předplatitelům prvního vydání. Spolek českých bibliofilů se rozhodl v roce 1911 vydat Slezské písně znovu. Toto vydání ale už nebylo určeno pro knihomily, ale pro široké vrstvy obyvatel a bylo bez ilustrací. Titulní list nakreslil Adolf Kašpar. Nyní již vyšlo 3000 výtisků, které bylo rychle rozebráno. Úspěch podnítil spolek k vydání další levné edice ještě tentýž rok, v počtu 4500 výtisků, což bylo na svou dobu úctyhodné číslo.
Slezské písně: další osudy
Ilustrace k básni Červený květ
V roce 1910 se Vojtěch Preissig dostal do finančních potíží, jeho grafický ateliér byl zabaven exekutorem. Rozhodl se proto opustit vlast a odjel do Ameriky. Karel Zink ve svém článku Spolek českých bibliofilů a knihomilské tisky 1908–1925 uvádí: „Bezruč ve své dobrotě sám nabídl Preissigovi, aby si za mořem vydal vše, co chce, ‚ale pro Evropu‘. Ale nedal svolení k dovozu Preissigova vydání do Čech“. V Americe vyšly v roce 1911 Slezské písně v Chicagu v tisíci exemplářích se čtxřmi Preissigovými dřevoryty, navíc doplněné o verše herečce Haně Kvapilové.
Literární kroužek, který je pod nimi podepsán, odeslal větší část nákladu jednomu z pražských knihkupců, kterým byl Alois Srdce. (Logo tohoto knihkupce, kterým byl čtenář s knihou v ruce, najdeme dodnes nad výlohou antikvariátu ve Spálené ulici). Týden před dodáním prvního lidového vydání Spolku českých bibliofilů byla Praha zaplavena Slezskými písněmi vytištěnými v Americe, které nesly název Písně Petra Bezruče. (Pravá identita Petra Bezruče byla prozrazena v roce 1910 na veřejné přednášce Adolfa Kubise).
Slezské písně se vydávají i v současné době, grafickou podobu Preissigova vydání ale málokteré překoná. Tuto krásnou knihu si můžete přijít prohlédnout do oddělení vzácných tisků.
Připravila Jana Kozáková, oddělení vzácných tisků.
Mohlo by vás zajímat
Vojtech Preissig
Do vzácných tisků je třeba se předem objednat. Badatelna je přístupná
všem objednaným čtenářům Městské knihovny v Praze starším
18 let, kteří nemají vůči knihovně peněžitý dluh nebo nevrácenou
výpůjčku, jejíž výpůjční lhůta už uplynula. Objednat tisky je třeba
nejméně 48 hodin předem. Po objednání čtenáři přijde potvrzující
e-mail a pak může přijít do badatelny.
Jak se k nám dostanete? Tramvají číslo 1, 2,
25 do zastávky Střešovická vozovna nebo tramvají číslo 22 do
zastávky Brusnice. Z tramvajové zastávky Brusnice zabočit do ulice
U Brusnice (podél tramvajové trati), budova se nachází na konci ulice
po pravé straně.
Obrázky Petra Bezruče a Vojtěcha Preissiga pocházejí z Wikimedia Commons.