Před čtyřiceti lety zemřel „alchymista slova“ Vladimír Holan (1905–1980).
Vladimír Holan byl jeden z nejvýznamnějších českých básníků a překladatelů 20. století. Jeho básnická tvorba se dá charakterizovat jako intelektuálně náročná reflexivní a meditativní poezie osobitých imaginativních obrazů, nezřídka používající vlastní jazykové novotvary.
Vladimír Holan – život a dílo
Holan se narodil v Praze 16. září 1905 a zde i celý život žil, pouze mezi šestým a čtrnáctým rokem bydlela jeho rodina v Bělé pod Bezdězem. Maturoval na pražském gymnáziu v Truhlářské ulici a poté pracoval sedm let jako úředník Penzijního ústavu. Pak už byl na volné noze a věnoval jen literární tvorbě a překládání. Výjimkou byla jen léta 1933–1938, kdy redigoval revui Umělecké besedy Život, a sezóna 1939–1940, v níž řídil Program D 40. Po roce 1948 bydlel s Janem Werichem v barokním domku na Kampě, později pak o kousek dál v ulici u Lužického semináře. Zemřel 31. března 1980.
Bližší zájemce o básníkovo dílo upozorňujeme na Holanovy sebrané spisy, které vycházely v Odeonu v letech 1965–1988 péčí editora Vladimíra Justla, později od roku 1999 v nakladatelství Paseka. Určitě je třeba připomenout i monografii francouzského bohemisty Xaviera Galmiche Vladimír Holan, bibliotékář Boha , jejímž cílem je postihnout jednotnou vývojovou dynamiku Holanova díla v dobovém kontextu a žánrových proměnách. Kniha vyšla v Praze roce 2012 v nakladatelství Akropolis.
Holanových básnických sbírek má Městská knihovna v Praze celou řadu, jen některé jsou uloženy ve fondu Oddělení vzácných tisků (většinou se jedná o bibliofilská vydání). Jakýmsi dvorním nakladatelstvím Holanových prací se od roku 1932 stalo známé pražské nakladatelství Fr. Borový, které mu vydalo do roku 1948 celkem 15 sbírek (po znárodnění bylo přejmenováno na Československého spisovatele).
Z našich fondů upozorňujeme na půvabnou bibliofilii Tři s ilustracemi Františka Tichého a sbírku Dvě jezera s mědiryty Rastislava Michala. Zpěv tříkrálový vyšel v nákladu jen dvěstěpadesáti číslovaných a autorem podepsaných výtisků.
Za oddělení
vzácných tisků
Jana Kozáková
Vladimír Holan – Poslední
Poslední list se třese na platanu,
neboť on dobře ví, že co je bez chvění, není pevné.
Třesu se, Bože můj, neboť tuším,
že brzy umřu a pevný měl bych být.
Z každého stromu spadne i ten nejposlednější list,
neboť on není bez důvěry k zemi.
Z každého člověka spadne i ta poslední přetvářka,
neboť prkno v márnici je docela prosté.
List nemusí tě, Bože, prosit o nic,
dal jsi mu růst a on to nepokazil.
Ale já…