Tradice takzvaného belcanta, tedy stylu zpěvu, který se začal formovat kolem let 1630–1640, je dodnes považována za ideál krásného zpěvu. Mnoho pěveckých pedagogů se k němu stále hlásí a současní zpěváci se jej snaží napodobit. Jedním z mála dochovaných textů ze „zlaté éry“ klasického zpěvu, které se věnují zpěvní interpretaci a výuce, je kniha Praktické úvahy o zdobeném zpěvu z roku 1777. Jejím autorem je Giambattista Mancini (1714–1800), významný evropský zpěvák (kastrát) a uznávaný učitel zpěvu. Působil také u dvora Marie Terezie, tehdy jednoho z nejdůležitějších center hudebního života v Evropě.
Vanda Martáková ve spolupráci s Jánem Martákem vydali publikaci, která obsahuje překlad díla Manciniho italského originálu a odborné komentáře k dobové praxi, estetice a terminologii. Autorka je absolventka konzervatoře se specializací na starou hudbu. V současnosti působí rovněž v oblasti psychoterapie.
Ilustrační obrázek: webové stránky přednášejících.
close