Svitek byla v antice běžná forma knihy. Nářky starého oligarchy aneb athénská demokracie očima lepšího člověka jsou první svitek na českém knižním trhu a je to text pozoruhodný i jinak.

V Athénách proti sobě stály – stejně jako dnes – dvě strany. Jedni, kteří tvrdili, že na vládě by se měli podílet všichni bez rozdílu. To byli demokraté. A pak druzí, kteří si mysleli, že vládnout by měli pouze lepší a schopnější, příslušníci elit, experti. Těmto elitářům se v Athénách říkalo oligarchové.

Barvitý popis athénského státního zřízení napsal kdosi – a my opravdu nevíme kdo – v druhé polovině 5. století před naším letopočtem. Je to popis nanejvýš zaujatý. Mluví k nám příslušník athénské oligarchické strany, kterému se demokratické zřízení vůbec nelíbí.

Athénský oligarcha truchlí nad tím, jak příšerně životaschopná je athénská demokracie. Slabiny lidovlády – uznává athénský elitář – jsou její síla. Je tohle hlas skutečného oligarchy? Možná se po chvíli neubráníte dojmu, že čtete ironickou oslavu demokracie a výsměch elitářským nadějím na změnu „k lepšímu“. Aspoň překladatel Petr Šourek je toho názoru, že frustrované Nářky starého oligarchy napsal výmluvný demokrat.

Úplně jasné to ale není, o textu stojí za to diskutovat. Pozvání k debatě přijal vedle překladatele Petra Šourka také historik idejí Milan Hanyš z Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy. Společně se pokusí zasadit barvitý text svitku do širších souvislostí antické i moderní politické teorie.

Přijďte si sáhnout na první českou knihu vydanou svitkem.

Petr Šourek je filozof, klasický filolog, divadelní a rozhlasový autor, režisér, publicista a překladatel. V divadle se nyní hraje Sokratova obhajoba od Platóna, kterou Petr upravil a režíroval a do hlavní role obsadil Jaroslava Duška. Ve své inscenaci Petr občas alternuje roli/ štěk psa a také na závěr diskutuje s diváky. Nářky starého oligarchy se rozhodl vydat jako odpověď na časté otázky diváků, kteří se ptají, jak přesně fungovala athénská demokracie v Sokratově době.

Milan Hanyš je intelektuální historik a filosof, vyučuje na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy politickou filosofii a dějiny politického myšlení. Na Masarykově ústavu Akademie věd se věnuje odkazu Tomáše Garrigua Masaryka a výzkumu osobností, které za první republiky reflektovaly křehkost, slabiny a rizika demokracie.