Kutnarovou parketou bylo především české národní obrození a agrární dějiny. Pracemi o těchto tématech se velice činně a zasloužile včlenil do linie Pekařových a Šustových žáků. František Kutnar patřil k nejschopnějším a metodologicky nejpřínosnějším badatelům meziválečné i poválečné epochy českého dějepisectví. Svůj přístup k historické materii vtělil např. do děl Základy studia dějepisu či Slovo a věta v historické práci. V národním obrození si nešel Kutnar téma situace poddaných. Historik ji studoval mj. v rozborech děl lidových písmáků Dlaska či Vaváka, v nichž hledal fasety společenského, hospodářského, národního a náboženského myšlení lidových vrstev. Druhou oblastí národního obrození, jež přitahovala Kutnarovu pozornost, bylo zmapování sociálních, hospodářských a politických poměrů doby tzv. Bachova absolutismu. Rovnocenný zájem věnoval však velký historik i dějinám zemědělské techniky a výroby. Z tohoto ranku je proslulou Kutnarova práce Malé dějiny brambor.

Přednáší Jakub Rychtar.