ve spolupráci s ARS VIVA spol. s r.o – www.arsviva.cz

V 16. století se Španělsko v důsledku objevení Ameriky stalo po nějakou dobu nejmocnějším evropským státem. Španělský král Karel I, jako císař V., i jeho syn Filip II. využili situace k tomu, aby Španělsko obohatili o moderní výstavbu klasického ražení, která pozvolna nahrazovala domácí tendence architektury platereskní, ovlivněné ve své zdobnosti také architekturou maurskou (muslimskou). Vznikla tak řada významných panovnických paláců, z nichž největší význam má El Escorial, vzniklý nedlouho poté, co Filip II. přesunul sídelní hlavní město z Toleda do Madridu. Na památku svého vítězství nad Francií přislíbil vystavět klášterní stavbu kombinovanou s královským palácem sloužícím jako letní sídlo. Aby mohl vytvořit architekturu moderní, povolal k realizaci El Escorialu z Říma španělského architekta Juana de Toledo, který byl zástupcem Michelangelovým na výstavbě a údržbě chrámu sv. Petra. Po jeho předčasné smrti pověřil výstavbou dalšího Španěla, Juana de Herrera, který vnesl do stavby esoterický ráz, a svým impozantním zjevem se stal modelem pro celou řadu staveb v Evropě, včetně Českých zemí. Přednáší Prof. PhDr Pavel Štěpánek, Ph.D., Univerzita Palackého, Olomouc, emer. prof. Doporučená literatura: P. Štěpánek, Španělské umění od Altamiry po Picassa, Praha: Karolinum, 2016, kap. 6.