Otokar Březina očima Karla a Heleny Čapkových

Ve svých novinářských textech Čapek dokonale popsal, co mu dal styk s Březinou a jak vysoko ho zařadil. Jezdíval na návštěvy k Otokaru Březinovi do Jaroměřic nad Rokytnou a při jedné návštěvě Helena Čapková psala, že jim básník „před oslněnýma očima modeloval několika pohyby dlaní a prstů břehy moří a písčitých dun.“ Čapek dokonce zahájil sbírku mezi literáty-přáteli a jménem všech dal Březinovi poslat „pohodlné křeslo ku psaní a přenosnou lampu na stůl“, jak píše Čapková.

Jeho šedesáté narozeniny připomněl Čapek v Lidových novinách; prohlásil ho mystikem a umělcem, „neboť jen veliký a ustavičně tvořící umělec dovede vyladit drsný a reptající křik života v čistě znějící chorál. Toto jest nesmírná a nevyčerpatelná útěcha řinoucí se z jeho díla; veliký dar lásky; veliký a stále, bez oddechu vykonávaný osvobozující čin ducha silného a něžného.“

Pro Čapka nebylo ve světě ducha všestrannějšího a harmoničtějšího, než byl Březinův, jak líčí ve smrtné vzpomínce na básníka.

Literární pásmo věnované českým mistrům slova, Otokaru Březinovi a Karlu Čapkovi.

Účinkují: Gabriela Fillipi (Léčivé divadlo), Kristýna Podzimková (Divadlo D21)

Scénář a režie: Hasan Zahirović