Hudební projekt nástupnické formace původních Plastic People – legendy, kterou netřeba představovat.
V tomto novém projektu – jak už název napovídá, se setkávají dvě z vůdčích osobností PPU: Jiří Kabeš (viola, theremin a vokál) a Joe Karafiát (kytara a vokál), doplněni o novou generaci muzikantů, kteří zůstávají věrni původnímu odkazu skupiny, zároveň ho však interpretačně posunují blíže k současnému posluchači.
Program je složený z největších hitů skupiny (Magické noci,
Podivuhodný mandarin, Muchomůrky bílé), doplněný o nové kompozice
zejména z pera kytaristy Joe Karafiáta. Jedná se tak o ucelenou
retrospektivu doyenů českého undergroundu a alternativní hudby, skupiny,
která si po celou svoji kariéru udržuje jasnou uměleckou vizi a hudebně se
vyvíjí k nezaměnitelnému výrazu, který si získává uznání po
celém světě.
The Plastic People of the Universe vznikli v roce 1968 a jejich
tvorba, ovlivněná v začátcích zejména americkými Velvet Underground,
Captainem Beefheartem či Frankem Zappou se stala během doby jednou
z nejoriginálnějších na nejen české rockové scéně. Skupina se
nedala přimět k ústupkům a kompromisům s tehdejším režimem,
což je připravilo o profesionální licenci a přivádělo stále více
komplikací s úřady. Systematická perzekuce vyvrcholila v roce
1976 uvězněním několika členů. Skupina opozičních intelektuálů
v čele s Václavem Havlem zorganizovala kampaň na jejich podporu a
propuštění, která vyvrcholila v lednu 1977 Chartou 77. Tak se
stala rock´n´rollová skupina podnětem k semknutí demokratické opozice
všech směrů, jaké nemělo v tehdejších komunistických zemích
obdoby. Hudebníci se sbližují s Václavem Havlem, natáčejí na jeho
chalupě na Hrádečku dvě ze svých poloprofesionálních ilegálních
nahrávek, na jednu z nich vůdce disentu a budoucí prezident vybírá
texty. Po celou dobu si skupina udržuje jasnou uměleckou vizi a hudebně se
vyvíjí k nezaměnitelnému výrazu, který si získává uznání po
celém světě, kam se jejich nahrávky často dobrodružnými konspiračními
cestami dostávají. Část členů souboru so získává na začátku
devadesátých let renomé po Evropě a v USA jako Půlnoc – kapela,
která měla v základu východiska PPU.
Program je složený z největších hitů skupiny (Magické noci,
Podivuhodný mandarin, Muchomůrky bílé), doplněný o nové kompozice
zejména z pera kytaristy Joe Karafiáta. Jedná se tak o ucelenou
retrospektivu doyenů českého undergroundu a alternativní hudby, skupiny,
která si po celou svoji kariéru udržuje jasnou uměleckou vizi a hudebně se
vyvíjí k nezaměnitelnému výrazu, který si získává uznání po
celém světě.
The Plastic People of the Universe vznikli v roce 1968 a jejich
tvorba, ovlivněná v začátcích zejména americkými Velvet Underground,
Captainem Beefheartem či Frankem Zappou se stala během doby jednou
z nejoriginálnějších na nejen české rockové scéně. Skupina se
nedala přimět k ústupkům a kompromisům s tehdejším režimem,
což je připravilo o profesionální licenci a přivádělo stále více
komplikací s úřady. Systematická perzekuce vyvrcholila v roce
1976 uvězněním několika členů. Skupina opozičních intelektuálů
v čele s Václavem Havlem zorganizovala kampaň na jejich podporu a
propuštění, která vyvrcholila v lednu 1977 Chartou 77. Tak se
stala rock´n´rollová skupina podnětem k semknutí demokratické opozice
všech směrů, jaké nemělo v tehdejších komunistických zemích
obdoby. Hudebníci se sbližují s Václavem Havlem, natáčejí na jeho
chalupě na Hrádečku dvě ze svých poloprofesionálních ilegálních
nahrávek, na jednu z nich vůdce disentu a budoucí prezident vybírá
texty. Po celou dobu si skupina udržuje jasnou uměleckou vizi a hudebně se
vyvíjí k nezaměnitelnému výrazu, který si získává uznání po
celém světě, kam se jejich nahrávky často dobrodružnými konspiračními
cestami dostávají. Část členů souboru so získává na začátku
devadesátých let renomé po Evropě a v USA jako Půlnoc – kapela,
která měla v základu východiska PPU.