Pobočka Ostrovského zve na cyklus přednášek o zajímavých postavách české vědecké historiografie.
Pokračujeme v přednáškách o zajímavých postavách české vědecké historiografie. I po velkých osobnostech Palackého, Golla a Pekaře, nacházíme v našem prostředí neobyčejně talentované dějepisce a archiváře. Snažili jsme se o pestrý výběr těch, kteří „psali dějiny“. Vedle historika umění, kněze a teologa Antonína Podlahy, bude stát evangelický duchovní Ferdinand Hrejsa, jenž se zabýval českým nekatolictvím pozdního středověku a raného novověku či právní historik Jan Kapras. Zvláště do poděbradské epochy vetknul svá díla Rudolf Urbánek, nejen husitstvím se pak zabýval František Michálek Bartoš. František Hrubý, poslední osobnost, jíž se budeme v tomto semestru věnovat, se zabýval především hospodářskými dějinami Moravy v 16. a 17. století..
Přednášky se konají po celý rok v pobočce Ostrovského. Čas konání 17:00. Přednáší Jakub Rychtar. Jak se k ním dostanete? Pobočka je vzdálena asi 150 m od stanice autobusů č. 137 Santoška, případně 50 m od stanice Ženské domovy (ale jen ve směru Na Knížecí); nejbližší st. metra „B“ je Anděl – Na Knížecí.
3. 1. 2024 – Antonín Podlaha
Historik, duchovní, sběratel
Podlaha byl vysvěceným knězem a významným katolickým prelátem. Důležitější je však v tomto cyklu Podlahova činnost historika umění, archiváře a sběratele. Ve své práci navazoval na prospěšnou činnost vlasteneckých duchovních Františka Sušila a Františka Douchy. Zorný úhel Antonína Podlahy vyměřovala jak znalost pramenů, tak také církevní doktrína.
7. 2. 2024 – Ferdinand Hrejsa
Dějepisec českého evangelictví
I při setkání s Ferdinandem Hrejsou máme co do činění s osobností, jejíž životní postoj, stejně tak jako způsob práce, ovlivňovala jeho konfese. Historik se věnoval českému novověkému evangelictví. Činný byl taká jako pedagog a děkan Husovy československé evangelické fakulty bohoslovecké v Praze (dnešní Evangelické fakulty teologické fakulty Univerzity Karlovy).
6. 3. 2024 – Rudolf Urbánek
Cele ponořen do poděbradské epochy
Málokterý český historik se tak propůjčil době, o níž bádal. Rudolf Urbánek byl – a domníváme se, že stále je – největším odborníkem na poděbradskou éru českých dějin. Předpokládalo to znalost husitství, ale také červánků novověku, mezi něž je vláda Jiřího z Poděbrad vklíněna. Hlavní Urbánkovým dílem se tudíž stal rozsáhlý čtyřsvazkový – přísně pozitivistický – Věk poděbradský, obsahující podrobné vylíčení českých dějin v období let 1437 – 1464.
3. 4. 2024 – Jan Kapras
Právní vědec, pedagog, protektorátní ministr
Jan Kapras dosáhl titulu doktora práv a habilitoval se v oboru právní dějiny. Byl velmi oblíbeným vysokoškolským učitelem, jehož přednášky byly hojně navštěvovány a velmi kladně hodnoceny. Po vzniku Československa se Kapras podílel na konstituování nového oboru Právní dějiny československé. Zasahoval také do společenského života a do politiky. Významná je jeho účast ve třech vládách Druhé republiky a Protektorátu, v nichž působil jako ministr školství a národní osvěty. S nacisty si ovšem výrazně nezadal, naopak – pomáhal odboji. Po osvobození byl Jan Kapras nepohodlný pro komunisty, zemřel v zapomnění a jeho dílu nebyla žel věnována náležitá pozornost.
15. 5. 2024 – František Michálek Bartoš
Husitolog a Pekařův oponent
Husitologie byla již od Palackého dob prestižním a nad jiné ctěným podoborem českého dějepisectví. S husitství se musely odborně vypořádat i persony, které k němu měly velmi ambivalentní, ba kritický vztah – jako třeba Josef Pekař. A právě s Pekařovým pojetím husitství polemizoval František Michálek Bartoš. Epochu viděl z jiného úhlu – navazoval na koncepce Palackého a Masarykovy. Podobně jako Rudolf Urbánek, jehož bádání rozvíjel, působil Bartoš jako středoškolský pedagog, až později věnoval své vědecké zkušenosti také vysokoškolským posluchačům.
12. 6. 2024 – František Hrubý
Historik Moravy v raném novověku
Jen nemnozí historikové se snažili ve své vědecké práci nezapomínat na Moravu, resp. Moravské markrabství, případně další země Koruny české. Patřil k nim také František Hrubý, ředitel Moravského zemského archivu v Brně a profesor Masarykovy univerzity tamtéž. Na počátku kariéry působil jako Pekařův asistent v Historickém semináři. Těžká nemoc ovšem limitovala další vědecký a kariérní postup talentovaného historika. Až později se Hrubý prosadil doma, na Moravě. Krom hospodářských dějin Moravy v raném novověku se jeho doménou staly děje stavovského povstání 1619 – 1620 na Moravě, jehož vůdčí postavě Ladislavu Velenovi ze Žerotína také věnoval objevnou monografii.
Ilustrační obrázek v perexu: Pixabay.com.