Vybíráme
28. 11. 2023, WEBREDAKTOR

Prožijte advent s netradičními filmy v Biu Fajnšmekr, které promítá v rámci kina Ústřední knihovny.

V rámci prosincového cyklu Bio Fajnšmekr budeme promítat snímek Mistr Paula Thomase Andersona, film Bruno Dumonta Stranou satana, Přišla v noci scénáristy Tomáše Pavlíčka a režiséra Jana Vejnara a nejnovější film Akiho Kaurismäkiho Karaoke blues. Zeptali jsme se Víta Zapletala, který Bio Fajšmekr pořádá, na několik otázek, které vám tyto zvláštní, ale mimořádné filmy přiblíží.

Vykreslit duši člověka


Paul Thomas Anderson – Mistr

V Biu Fajnšmekr uvádíte Mistra Paula Thomase Andersona. To je film, který už nějakou dobu neobíhal distribuci. Rozhodl ses pro něj z nějakého zvláštního důvodu?

Ano, promítáme ho právě proto, že je už starší a bude mu brzy končit takzvaný „monopol“, to znamená, že už nebude snadné film promítat v českých kinech, pokud ho znovu nějaký distributor na několik let nekoupí. Mistra promítáme ve stejném týdnu jako nový film s Joaquinem Phoenixem v hlavní roli: Napoleon. Snad si díky němu diváci tohoto staršího snímku všimnou.

Mistr je na první pohled film, který se zabývá vztahem učitele a žáka, ale zdá se že to není tak jednoduché. Můžeš popsat v čem je tento Andersonův film zajímavý a proč na něj má smysl jít právě během adventního času?

Za uvedení v adventní době může právě premiéra Napoleona, ke kterému jsem chtěl Mistra přifařit, jinak tam souvislost není. I když by se dalo říct, že dáváme divákům pod stromeček projekci jednoho z nejlepších filmů vůbec. Ale to je samozřejmě jen můj soukromý názor. Na Mistrovi je pro mě nejzajímavější, do jaké hloubky tu P. T. Anderson dokázal vykreslit duši člověka. Film je poměrně komplikovaný, ale říká tou svou komplikovaností jednoduchou pravdu – člověk je neprůhledná bytost, sama v sobě někdy úplně ztracená, a přestože se honí za úspěchem nebo penězi, ve skutečnosti touží jen po troše lidského tepla.


Paul Thomas Anderson – Mistr

Paul Thomas Anderson byl zprvu známý epickými filmy, které se snažily zachytit obraz americké společnosti. Ať už to byla pornoscéna sedmdesátých let v Hříšném Boogie nebo antologická freska ze současné Ameriky v Magnolii. Oba filmy se setkaly s nadšeným přijetím a byly divácky vstřícné i přes svou komplikovanou vyprávěcí strukturu. Zdá se mi ale, že právě po Mistrovi Paul Thomas Anderson docela výrazně změnil svůj filmařský styl a už nikdy netočil tak přístupně jako dřív. Dělíš si také tvorbu PTA (jak se mu familiárně říká) na dvě období – před Mistrem a po Mistrovi?

Já jsem PTA celkem dlouho ignoroval a prvním jeho filmem, co jsem viděl, byl právě Mistr, který je vůči divákům vstřícný asi úplně nejméně ze všech. Ale ten předěl vnímám. Když natočil Až na krev, dosáhl jakéhosi vrcholu, určité úrovně dokonalosti v žánru dramat, která vyhrávají Oscary. A pak se rozhodl natočit něco naprosto neočekávaného. Podobně jako když Radiohead po albu OK Computer vydali Kid A. Pro někoho úlet, pro jiné absolutní genialita.

Nejednoznačnost i humor


Bruno Dumont – Stranou satana

Právě tak i starší film Bruno Dumonta Stranou satana jako by nebyl klasickým předvánočním filmem. Zdá se mi ale, že máš pro Dumonta slabost. Je to tak?

Naopak, Stranou Satana je mikulášský speciál :-) V příběhu prý vystupuje postava čerta, který je tedy možná tak trochu anděl. Film jsem zatím neviděl, znám spíš Dumontovy snímky z období po Quinquinovi, který jeho tvorbu dělí na vážné, tajemné filmy a na cynické komedie s naprosto ujetým humorem. Pro tohoto zralého Dumonta se smyslem pro humor opravdu slabost mám a v budoucnu bych rád promítl Línou zátoku.

Bruno Dumont byl na začátku své filmařské dráhy spojován s termínem „vyprázdněná narace“ nebo „pouštní film“. Mám na mysli především jeho kontroverzní film Dvacet devět palem. Zdá se mi, ale že podobně jako Anderson i Dumont začal točit čím dál méně jednoznačné filmy. Vidíš nějaký jednotící prvek v jeho kinematografii?


Bruno Dumont – Stranou satana

Tohle je dost zajímavá otázka, protože když jsem třeba viděl Línou zátoku poprvé, strašně se mi líbila jako komedie, ale poselství jsem nerozklíčoval. O pár let později jsem se podíval znovu a tentokrát mi bylo všechno naprosto jasné. Podle mě je to velmi jednoduché podobenství o degeneraci elit a nenávisti bobtnající mezi nejchudší částí obyvatelstva. Možná to téma prostě jen dozrálo a stalo se evidentním. V nejnovějším filmu France se zase jízlivě vysmívá novinářům. Mnoho diváků nebylo schopných jeho přístup rozdýchat. Nechápali, proč se strefuje do „hlídacích psů demokracie“. Zatímco jiní diváci věděli naprosto přesně, o co mu jde.

První český film a klasik Kaurismäki

Další film, který se letos v prosinci hraje v rámci Bia Fajnšmekr, je film Přišla v noci scénáristy Tomáše Pavlíčka, který má za sebou už relativně ceněné filmy Parádně pokecal a Chata na prodej. A zároveň je debutem spolurežiséra Jana Vejnara. Možná je z těchto tří filmů „nejvánočnější“ – o svátcích přece jezdí příbuzní na návštěvu, což je i zápletka tohoto filmu…


Tomáš Pavlíček, Jan Vejnar – Přišla v noci

Přišla v noci je prvním českým filmem, který se v cyklu Bio Fajnšmekr objeví. Zatím jsem ho také neviděl, takže nevím stoprocentně, jestli dosahuje „fajnšmekrovské“ laťky, ale pokud bude aspoň stejně tak dobrý jako předešlé Tomášovy filmy, nemáme se čeho bát. Všechny ohlasy jsou zatím skvělé. Uvidíme. A třeba přijde i některý z režisérů.

A konečně nejnovější film Akiho Kaurismäkiho Karaoke blues. Pro mou generaci byl Kaurismäki jedním z tzv. kultovních filmařů. Spolu s Jimem Jarmuschem nebo třeba Peterem Greenawayem. Jejich filmy se v „devadesátkách“ hrály všude. Jak to máš ty?

Já jsem jeho snímky objevoval v dobách vypalovaných DVDček. Něco málo dávali občas v televizi. Bohémský život patřil dlouho mezi moje nejoblíbenější filmy. Aki je „miláček“, jeho filmy opravdu pomáhají žít. Kdysi řekl o Bressonovi, že bez jeho filmů by na Zemi nevydržel ani den… a povedlo se mu vlastně dosáhnout stejné mety.


Aki Kaurismäki – Karaoke blues

Jaký je nový Kaurismäkiho film? Je to starý dobrý „Kaurismäki“ plný „bressonovsky“ toporného herectví a severské jímavosti?

Karaoke Blues, neboli v originále Spadané listí, je přesně takové, jaké by člověk čekal. Což mu někteří diváci vyčítají, Kaurismäki prý nepřináší nic nového. Mně osobně to ale vůbec nevadí. Doufal jsem, že jeho nový film bude úplně stejný, jako ty předchozí.

Mohlo by vás zajímat

Projekce se konají v sálech Ústřední knihovny na Mariánském náměstí. Jak se k nám dostanete? Metrem A, tramvají číslo 17 a 18; autobusem číslo 207 a 194. Vstupenky si můžete koupit online nebo osobně v pokladně sálů.

www.mlp.cz/kino

Vít Zapletal


Foto: archiv Víta Zapletala

Režisér a dramaturg. Narozen v roce 1986. Vystudoval obor užitá malba na Střední uměleckoprůmyslové škole v Uherském hradišti. Následně vystudoval režii na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze. Jeho filmovým debutem je subtilní rodinné drama Prach (2015). Naposled pro Českou televizi natočil dokument Josef Váchal (2019).

V Městské knihovně v Praze se v rámci Kulturního a vzdělávacího centra věnuje dramaturgii Kina MKP. Od roku 2017 pořádá pravidelný Bio Skeptik, ve kterém diskutuje nad současnými kontroverzními i méně kontroverzními filmy s předními českými filmovými publicisty.

SDÍLET NA FACEBOOKU